Nivnice - II. světová válka
Nivnice – II. světová válka
Poklidný život v městečku Nivnice zasáhl rok 1938. Už 17.3.1939 se u nás přechodně ubytovaly první německé oddíly ve školách a hostincích.
Postupně začal upadat společenský život. Roku 1941 byla zastavená činnost Sokola a Orla. Divadlo a koncerty se dále provozovaly.
Dvojjazyčné nápisy (německy, česky) musely být také v Nivnici.
KONEC ROKU 1944
Dělníci se rozutíkávají z továren v říši. Nivničané přijeli skoro všichni na vánoce a schovávají se před četníky, kteří je mají posílat zpět.
Koupit už není co. Pokud je nějaký obchod, tedy jen „černý“ za spoustu peněz. Například 1q brambor stojí 1000 K, 1 kg másla je za 800 K, 1 vejce 12 K.
Od vánoc 1944 se ve zdejších školách nevyučuje, jednak pro nedostatek paliva a také proto, že obě školní budovy jsou neustále obsazovány německými a maďarskými vojenskými útvary, procházejícími Nivnicí k jihu a zpět. Na příkaz nadřízeného útvaru byla v obci ustanovena komise, která pečovala o tyto jednotky. Jejich přesuny sabotují partyzáni, proto zesilují své hlídky, aby zabezpečovaly cesty. Blíží se fronta.
Obyvatelé upravují své sklepy na delší pobyt v nich nebo kopou kryty v humnech (zahradách). Ukrývají potraviny, šaty a jiné cenné věci.
ROK 1945
V březnu se blíží k moravským hranicím Rudá armáda. Nivnicí projíždí transport za transportem. Nejprve Maďaři, němečtí spojenci, hladoví, ale poměrně slušní. Jeden větší útvar Maďarů zde zůstal 3 týdny.
O velikonočním pondělí 2.4.1945 byli někteří zdejší lidé na primiční slavnosti v Hor. Němčí. Mše se konala venku za doprovodu hřmění děl ze Slovenska a rachotu letounů nad dědinou.
V pátek 6.4.1945 bylo přerušeno telegrafní a
telefonní vedení. Němci také zničili některé sloupy elertrického vedení
a 200 zdejších radiopřímačů rázem umlklo, čímž místním
odřezali spojení se světem.
Petrolej se prodával už dlouho na lístky a svíčky nebyly
k sehnání.
Týdny bylo slyšet hřmění děl a za nocí vidět signalizační rakety. Do okolních lesů se lidé neodvažovali. Tvoří se fronta na kopcích Strání, Březové a Lopeníka.
Němci nutili naše muže kopat zákopy, ve tvaru písmene L, o rozměrech 1m a 1,5m. Zjevný odpor k práci si nesměl nikdo dovolit. Na jejich životech Němcům nezáleželo, vyhrožovali zabitím.
V pondělí 9.4.1945 postoupily oddíly Rudé armády až ke
Strání. Nivnice už byla ve válečném pásmu. Němci se stahovali na
Javořinu, Studený vrch na Březové a korytňanské kopce.
Němci uzavírali silnice narážením kůlů kolmo do země a potom je
zapříčili kládami. Odkopávali břehy Nivničky a dělali je
sráznějšími, aby zabránili přejezdu tanků. Nad obcí častěji začala
kroužit letadla.
Rudá armáda postupovala dvěma směry, přes Horní Němčí a na Nivnici.
Ještě v pondělí ráno 16.4.1945 lidé pracovali na polích. Odpoledne se najednou objevilo 7 letounů nad silnicí k Dol. Němčí a naráz sesypaly bomby na spojovací tepnu na Javořinu. Na Hůrce byla zničena 3 německá nákladní auta a mnoho mrtvých. Z Nivničanů naštěstí nikdo. Na pole se už pracovat nešlo. Jarní obiloviny už byly zaseté.
Až do pátku 20.4.1945 létaly letadla bez bombardování.
V sobotu 21.4.1945 se konaly 2 svatby. Platil
už letní čas, oddavky byly v 6 a v 7 hodin ráno. Každá
měla svou mši. Při druhé svatbě začal nálet a bombardování horní
části Nivnice, při kterém bylo zničeno nebo poškozeno 5 domů. Lidé
byli odstřelovaní palubními zbraněmi, bylo zabito 7 obyvatel a několik
zraněných. Zápalné bomby podpálily jedno stavení a dělostřelecké
granáty zničily také jedno a zabily jeho majitele.
Členové sboru dobrovolných hasičů a zdravotní oddíl byli ve stálé
pohotovosti a odnášeli raněné do domu lékaře.
Krátce po 16. hodině byl další nálet. Byly zasaženy další domy a
přední část kostela, střecha a klenba presbytáře. Rovněž fara,
v jejíž sklepě se schovávalo okolo 100 osob.
V týž den našli Němci na cestě mezi Nivnicí a Uh. Brodem ozubec
z hřebů na ničení pneumatik aut, tedy sabotáž. Německý důstojník
nařídil vyhlásit bubnem, bude-li se něco podobného opakovat, nechá
vypálit 5 domů v místě nálezu. Nacisté zesílili hlídky a
konali domovní prohlídky. V domě bednáře Bartka č. 684 prý
Němci nalezli hřebíky z ozubce. Bartek byl označen za partyzána. Jeho
dům a dva sousední z každé strany polili hořlavinou a zapálili.
Obyvatelům poskytli 5 minut na záchranu života a majetku. Nikdo nesměl
hasit. Údajného sabotéra nakonec zabili.
V neděli 22.4. přišlo do kostela jen málo farníků. Mše se sloužila v sakristii.
V pondělí ráno, ještě za tmy a bez hudby, se konaly pohřby. Vyhořel obecní dům. Lékař začal ordinovat ve sklepě fary.
23. a 24.4. byli mladí Nivničané násilně nahnáni do Lipin, aby kopali zákopy pro Němce. Znovu dopadaly další bomby a ničily další domy. Teprve po 21. hodině začala RA odpovídat dělostřelbou, která trvala do půlnoci. RA tajně pronikla do Nivnice, aby od místních ověřila sílu a pozice Němců a vrátili se zpět ke Korytné.
Ve čtvrtek 26.4.1945 časně ráno začali rumunští
letci bombardovat okolí fary a kostela, kde Němci parkovali svoje vozidla.
Granáty zapálily další domy a stodoly. Nastal bezprostřední útok
rumunských oddílů a 240. střelecké divize RA, maršala Malinovského.
Němci se dali na útěk. Ještě v 7 hodin ráno měli Němci
v horní části obce, na Hoštákoch, 2 tanky a očekávali útok
z jihu od Korytné. Tanky RA pronikly na Hoštáky od Březové a lesa
Hlubočku. Ne po silnici, ale korytem potoka Lubenky. Těsně za tanky
postupovala pěchota. Šli směrem do středu obce ke kapli sv. Jana, kde se
Němci pokusili o odpor. Další střet zbraní byl v Hliníkách (na
křižovatce silnic Nivnice-Dol.Němčí-Uh.Brod). Němci v posledních
chvílích stříleli na všechny strany. Byla zasažena věž kostela,
transformátor Západomoravských elektráren a další domy. Němci měli
nachystané nálože výbušnin u nivnických mostů, naštěstí je
nestačili odpálit.
Němci zmateně prchali k Vlčnovu a Uh. Brodu. Sovětské tanky a
rumunští dělostřelci je hnali po cestách a pěchota v terénu.
Maďaři ukrytí v nivnickém dvoře se ochotně vzdali.
Po přechodu fronty začali lidé vycházet z úkrytů a vítat
osvoboditele. Pro náš lid bylo novinkou a překvapením zařazení žen
v armádě, které chodily ve stejnokrojích a pochodovaly s muži. Do
obce přijela všechna možná auta, která doprovázela RA a Rumuny. Za nimi
stáda dobytka, ovcí a vepřů z Maďarska a Slovenska na obživu
vojáků. Nemohli pokračovat dál za frontou, protože mosty přes Olšavu
Němci stačili zničit. V Nivnici zůstali asi 14 dnů. Všude plno
lidí, vozů, koní a dobytka, rozbombardované domy…..do toho začalo
pršet…
Pro zabránění nepřístojností byla zřízená národní milice,
která ve dne i v noci hlídala a udržovala pořádek.
Nivnice se vyprázdnila až byl postavený provizorní most přes
Olšavu.
28.4.1945 slavnostně zasedla stará obecní rada a nový revoluční výbor, který se ustanovil v den osvobození, 26.4.1945.
V úterý 1.5.1945 oslavili Nivničané s ubytovanými příslušníky RA osvobození od německé okupace.
Ve středu 9.5.1945 dopoledne probíhaly děkovné bohoslužby před kostelem.
Nivničané začali pomáhat RA s přesunem do jiných krajů Moravy.
Poskytovali povozy i pomoc.
V polovině května bylo obnoveno telefonní a telegrafní spojení
s poštou v Uh. Brodě.
Dne 15.5.1945 byli povoláni záložníci čsl. armády, ročníky 1910–1918. Revoluční národní výbor jim opatřil přikrývky, prádlo a potraviny, ale boty nebyly k sehnání. K nástupu do vojenské služby je doprovázely oba místní hudební soubory.
Všude kolem se nacházelo množství nevybuchlé munice, kterou občané
přinášeli na viditelné místo nebo hlásili a později je vojenští
pyrotechnici z některé posádky zneškodňovali.
Přes častá varování došlo k tragádii. 5 chlapců
z obce, ve věku 12–17 let, se vydalo do Lipin, kde našli několik
granátů, které se pokoušeli sami zneškodnit. Jeden granát vybuchl a
4 z nich na místě usmrtil.
Obětí II. světové války bylo 22 obyvatel Nivnice (20 mužů a 2 ženy), z nichž 3 zemřeli v Německu, 1 v Píšťanech. Ostatní jsou pohřbení v Nivnice.
19 vojáků osvoboditelských armád, kteří padli v Nivnici nebo okolí, jsou pohřbeni v parku poblíž horní školy. Ve středu odpoledne 15.8.1945 byl slavnostně odhalen pomník na jejich památku, jehož tvůrcem je místní kamenosochař Karel Veselý.
Lidé se snažili, co nejdříve opravit domy a vrátit se zase do nornálního života, ale ničeho nebylo. Byl velký problém sehnat cokoliv od hřebíků po cihly. Naštěstí byla toho roku dobrá úroda, kterou nezničilo ani velké krupobití 26.7.1945.
1.září 1945 proběhlo sčítání škod:
počet obyvatel k tomuto dni… 3169
domů (popisných čísel)….….…. 717
z toho úplně zničených….….…. 19
poškozených….…. 188
počet hospodářských budov….. 596
z toho zničených….….….….….. 217
počet živnost. provozoven….… 53
z toho zničených nebo poškoz.… 24
ŠKOLY
Vyučování se obnovilo co nejdříve po válce.
Obecná (dolní) škola má 274 žáky a 7 učitelů, ale vyučuje se jen ve 3 třídách, protože ostatní jsou poškozeny a dosud neopraveny.
Měšťanská (horní) škola má 322 žáků. Vyučuje se ve všech třídách i přesto, že nemají zasklená okna.
SŇATKY
Arcibiskupská konsistoř v Olomouci sděluje: Zemský národní výbor oznámil přípisem ze dne 27. června 1945, číslo 48/IV/1–1945 toto: Až do dalšího ustanovení nebuďtež vůbec povolována sňatky osobám české národnosti s osobami německé národnosti – ukládáme důst. farním úřadům, aby tímto rozhodnutím se řídily.
Po válce se obnovil společenský život v obci a tradice nošení lidových krojů.