Václav II. - český král
Václav II. vládl 1278 – 1305
narozen – 27. září 1271
otec – Přemysl Otakar
II. (1233 – 26.8.1278)
matka – Kunhuta Uherská (1245– 9.9.1285)
zemřel – 21. června 1305 na tuberkulózu a
je pohřben v královské hrobce v cisterciáckém klášteře na
Zbraslavi, který sám r. 1292 založil
sourozenci
- od obou rodičů – celkem 3
Kunhuta (1265– 1321) – provdala se po složení
řeholního slibu na nátlak bratra Václava II. za vévodu Boleslava
Mazovského (svatba byla velký skandál). Později se vrátila do Prahy a znovu
vstoupila do kláštera sv. Jiří, kde se později stala abatyší.
Anežka (1269 – 1296) – manželka Rudolfa II.
Habsburka(? – 10.5.1290). R. 1290 se jim narodil syn
Jan zvaný Parricida, což znamená „ten, který zabil svého
příbuzného“. V tomto případě svého strýce a pozdějšího
císaře Albrechta.
Markéta
- od otce Přemysla Otakara II. a dvorní dámy Anežky Palceříka
z rodu Kuenringů
Mikuláš Opavský (1254– 1318) – opavský
vévoda
Anežka – manžel pan z Vartemberka
Eliška – manžel pan ze Strakonic
dcera – manžel Lacek z Kravař
Jan(?-8.1296) – vyšehradský probošt, kancléř a
člen rady nevlastního bratra Václava II.
- od matky Kunhuty a Záviše z Falkenštejna – celkem 1
Jan – křižovník Svatomařský = člen řádu Německých rytířů
děti
- z 1. manželství s Gutou Habsburskou (?-18.6.1297) – celkem 10
Václav III.
(6.10.1289–1306) – pozdější český král
Anna (15.10.1290–1313) – manželka Jindřicha Korutanského – pozdější česká
královna, neměla potomky
Eliška (20.1.1292–28.9.1330) –
manželka Jana Lucemburského – pozdější
česká královna
Markéta (21.2.1296–8.4.1322 při
porodu) – manžel vévoda lehnický
Boleslav III., neměla děti
6 dětí se nedožilo dospělosti :
Přemysl Otakar (6.5.1288–1288)
Anežka (6.10.1289–1296), dvojče následníka Václava III.
Jitka (1.3.1293–1294)
Jan (25.2.1294–3.1294)
Jan (1295–12.1296)
Jitka (1297–1297)
- z 2. manželství s Richenzou Piastovnou-Eliškou Rejčkou (1289–19.10.1335)- celkem 1
Anežka (15.6.1305-) – manželka Jindřicha, vévody Javorského, bezdětný pár
- s milenkami řadu levobočků
Jan Volek(?-27.9.1351) – vyšehradský kanovník, v roce 1322 zatčen a v r. 1325 opět v úřadu na Vyšehradě a od r. 1334 olomoucký biskup
Václav II.
DĚTSTVÍ
Když jeho otec, Přemysl Otakar II., padl na Moravském poli r.
1278, bylo Václavovi 7 let.
Otec mu před bitvou určil poručníka, syna své sestry Boženy
Přemyslovny, Otu Braniborského. Ten Václava i s matkou Kunhutou zajal a
věznil na Bezdězu a později v Braniborsku. Nastalo období známé jako
„braniboři v Čechách,“ kdy se země dostala na pokraj
největší bídy. Ota v Čechách zanechal své vojsko a dovolil mu
krást, zabíjet, ožebračovat, vypalovat, znásilňovat…navíc byla
r. 1279 neúroda. V letech 1281/82
nastal takový hlad, že podle Palackého Dějin národu českého se lidé
zžírali navzájem a mrtvé po tisících metaly do velkých jam.
Na Moravě zůstal Rudolf Habsburský a ten se nechoval k lidu o nic lépe.
Kunhutě se podařil útěk, Václava museli čeští velmoži vykoupit
20 000 hřivnami stříbra. Dostal se na svobodu
v květnu 1283.
Z tohoto období si přinesl chatrné zdraví a neurotické stavy,
podpořené dědickými sklony. Měl chorobný strach z koček a bouřky,
při které se nechával zavírat do skříně se svatými ostatky.
PRVNÍ SVATBA
V rámci poválečných úmluv (Moravské pole) trval císař Rudolf
Habsburský na spojení mocného rodu Přemyslovců s Habsburky.
Začátkem roku 1279 proběhla v Jihlavě
dvojsvatba dětí Přemysla Otakara II. a jeho soka o císařskou korunu,
císaře Rudolfa I. Habsburského:
Václav II. + Guta Habsburská
Anežka Přemysl. + Rudolf II. Habsburský
Dětští manželé byli po oddavkách opět oddělení. Až v lednu 1285 se toto spojení oslavilo v Chebu a Guta (Jitka) zůstává v Čechách po boku svého manžela.
ZAVIŠ Z FALKENŠTEJNA
V květnu 1285 se provdala i jejich matka Kunhuta za Vítkovce Záviše z Falkenštejna, který se tímto stal nejmocnějším mužem v království a zástupcem mladého krále Václava II., což mu mnozí záviděli a později na svou lásku a moc doplatil.
Když královna – vdova Kunhuta předčasně zemřela, oženil se Záviš se sestrou uherského krále Ladislava IV. Kumána, Alžbětou. Alžběta už jako dítě vstoupila do kláštera. V roce 1287 dal král Vladislav IV. vojskem rozehnat dominikány z kláštera a v postní době (!) ji provdal za Záviše. Větší skandál ve středověku snad ani neexistoval.
Václav měl k nevlastnímu otci rozporuplné pocity. Jednu dobu ho
nechal fakticky vládnout a druhou uvěřil v pomluvy a nechal se
přemluvit k Závišovu uvěznění.
Dilema za něho vyřešil nevlastní bratr Mikuláš Opavský. Spoutaného
Záviše vozil po hradech v držení rodu Vítkovců s tím, že
nechá jejich příbuzného žít, když odevzdají majetky králi. Nakonec ho
nechal 24.8.1290 stít ostrým prknem na způsob gilotiny
pod hradem Hluboká nad Vltavou, před zraky jeho bratra Vítka. Mrtvola pak
byla pochována ve Vyšebrodském klášteře.
Vedení rodu Vítkovců po Závišově smrti získali páni
z Rožmberka.
KORUNOVACE
Václav II. byl korunovaný na českého krále spolu s manželkou Gutou
2. června 1297 mohučským arcibiskupem Gerhardem
v kostele sv. Víta. (Guta nedlouho po tom zemřela)
Okázalá korunovační slavnost trvala 4 dny a stala se událostí
č.1 tehdejšího světa. Václav při ní ukazoval mimořádný
hospodářský rozkvět své země, ke kterému mu pomohlo kutnohorské
stříbro.
Praha nestačila ubytovat všechny hosty, proto byly postaveny stany do
širokého okolí kolem. Samotný bratr Guty, Albrecht Habsburský přijel se
7 000 jezdci. Z královských zásob se denně krmilo 191 000
dalších koní.
Protože pro hostinu nestačily prostory Pražského hradu, nechal
zbudovat v místech nynějšího Smíchova rozlehlý dřevěný palác,
vyzdobit ho drahocennými koberci, látkami, zlatem, stříbrem a drahými
kameny, kde byla připravená tabule pro nejvzácnější hosty.
DRUHÁ SVATBA A POLSKÁ KORUNA
V červnu 1300 se Václav II. znovu oženil.
Tentokrát s dědičkou Polska, dcerou Přemysla II. Velkopolského a
švédské princezny Luitgardy, Richenzou – Eliškou Rejčkou.
V cestě na polský trůn mu stál Vladislav Lokýtek, který také
uplatňoval nárok na polský trůn. Knížete Lokýtka uvěznil a nechal se
korunovat v Hvězdně polským králem.
UHERSKÁ KORUNA
Počátkem roku 1301 vymřela po meči Ondřejem III.
uherská královská dynastie Arpádovců.
Část uherských velmožů zvolila snoubence Ondřejovy dcery, českého
Václava III. (korunovaný jako Ladislav V.) a část se přiklonila
k potomku Arpádovců po matce, Karlu Robertu z Anjou.
Václav III. a Karel Robert z Anjou byli navíc prvostupňový
bratranci, jejich matky byly sestry.
Václav II. musel v létě 1304 syna
z Uher vyprostit silou a zároveň odsud odvezl uherské korunovační
klenoty.
BOJ O STŘÍBRNÉ DOLY
Někdejší Václavův spojenec a švagr, nový císař Albrecht Habsburský, vpadl na podzim 1304 do Čech a zamířil rovnou ke Kutné Hoře, aby se zmocnil stříbra. Přestože byla Kutná Hora jen provizorně opevněná a Václav II. měl, z tažení do Uher pro syna, oslabené vojsko, Albrechtovi se nepodařilo ji dobýt. Nejen díky hlavním velitelům (Jindřichu z Lipé a Janovi z Vartenberka), ale také díky otravě potoka truskou ze stříbrného odpadu a tím způsobené epidemii v Albrechtově vojsku. Jindřich z Lipé tu ponejprv proslavil své jméno a získal velkou vážnost.
POSLEDNÍ DNY
Na jaře 1305 propukla u Václava II. naplno
tuberkulóza, která zabila i jeho matku Kunhutu.
Krátce před tím vyhořel královský palác Pražského hradu. Zlatník
Konrád nabídl královské rodině k bydlení svůj dům na Starém
Městě. Zde také český král 21.6.1305 večer vydechl
naposledy.
ZÁVĚR
Václav II. nebyl král rytíř (účastnil se pouze jediného tažení pro syna do Uher), přesto byl velmi schopný panovník, který pozvedl České království na úroveň středoevropské velmoci.
ZAJÍMAVOSTI Z ANTROPOLOGICKO-LÉKAŘSKÉHO PRŮZKUMU
Byl proveden v r. 1977 týmem vědců pod vedením známého antropologa Emanuela Vlčka.
Zbraslavský klášter i hrobky byly několikrát poničeny vojskem a vyloupeny. Dochovaly se pouze 3 lebky a pár kostí, které bylo nutno nejprve identifikovat.
Jedna z nich je skutečně lebka českého a polského krále
Václava II.
Obličej krále byl dlouhý s úzkým vysokým nosem.
K postavě se nelze vyjádřit. Měl krevní skupinu B.
Také lebka Václava II. má zbytky původního čelního švu –
dědičného znaku všech mužských Přemyslovců (čelní šev
u většiny lidí vymizí koncem 2. roku života).
Dalším znakem rodu je netypické mužské utváření lebky = řada
znaků pro muže chybí.
básnička o Václavu II. – vlastní tvorba