Václav III. - český král
Václav III. vládl 1 rok
narozen – 6.10.1289
otec – Václav II.
(27.9.1271 – 21.6.1305)
matka – Guta Habsburská (?-18.6.1297)
zemřel – 4.8.1306 odpoledne, rukou vraha
v Olomouci v děkanském kapitulním domě
sourozenci
- od obou rodičů – celkem 9
Anna (1290–1313) – manželka Jindřicha Korutanského – pozdější česká
královna, neměla děti
Eliška (1292–1330) – manželka Jana Lucemburského – pozdější česká
královna
Markéta (1296–8.4.1322) – manžel vévoda
lehnický
Boleslav III., neměla děti
6 dalších, kteří nedožili dospělosti, mezi nimi
i dvojče
Václava III., Anežka, která zemřela sedmiletá
- od otce s Richenzou Piastovnou-Eliškou Rejčkou – celkem 1
Anežka (1304-) – manželka Jindřicha, vévody Javorského, neměla děti
- od otce s milenkami – řadu levobočků
Jan Volek – vyšehradský kanovník, později olomoucký biskup
děti
5.10.1305 se oženil s Violou Těšínskou, dcerou knížete Měška Těšínského, děti neměli žádné
Podle Zbraslavské kroniky jinoch ušlechtilý, na pohled sličný,
zevnějškem vynikající. Velkodušný, nadaný, dokonale obdařen dary
přirozenosti, výmluvnosti, čtyřmi jazyky mluvící – latinsky,
německy,maďarsky a česky.
Už jako 12-letý byl korunovaný uherským králem a v necelých
16 králem českým a polským.
Když dosedl na trůn po smrti svého otce Václava II., nikdo netušil,
v jakém nebezpečí se nachází Přemyslovský rod.
Na tak velkou odpovědnost nebyl ve svých 16 letech připraven. Více
než vládnutí se věnoval pitkám se svými vrstevníky a divokým nocím
s nevěstkami. Věčně opilý rozdával královský majetek , což vedlo
k rozpadu velkého soustátí, které vytvořil jeho otec.
Dobrovolně zrušil zasnoubení s uherskou dědičkou Alžbětou a
také se dobrovolně vzdal uherské koruny ve prospěch Oty Bavorského.
Ještě před tím se zřekl Míšeňska a Chebska.
5.10.1305 se oženil s Violou
z bezvýznamného a chudého polského rodu Těšínských. (Po smrti
Václava III. nejprve vstoupila do kláštera a později se provdala za Petra
z Rožmberka. Zemřela 21.9.1317 a je pohřbená
v rožmberské hrobce ve Vyšebrodském klášteře). I když byla
považovaná za největší krásku své doby, jeho rozhodnutí budilo
všeobecný údiv. Prý ho k tomu navedli někteří čeští páni, aby se
tento bujarý mladík nestal sňatkem ještě mocnějším a mohli za něho
i nadále rozhodovat.
V Polsku propukaly nepokoje podněcované Vladislavem Lokýtkem, na
které Václava III. upozorňovali jeho zástupci v Polsku (Mikuláš
Opavský v Krakově a Jindřich z Lipé ve Velkopolsku).
Když se mladý král na výročí smrti svého otce rozhodl pomodlit ve
Zbraslavském klášteře u jeho hrobky, tamní opat Konrád toho využil
k domluvě.
Teprve v těchto chvílích začal mladý král vládnout. Svolal
vojsko do Olomouce, odkud měli jet potlačit povstání do Polska.
Sám se ubytoval v domě kapitulního děkana. Ve velikém poledním parnu 4.8.1306, když odpočíval, vstoupil neznámý vrah a 3× do něj vrazil dýku. Král Václav III. byl na místě mrtev.
Stráže spatřily vojáka se zakrvácenou dýkou a na místě ho rozsekaly. Později se zjistilo, že to byl Konrád z Botenštejna, rodem Durynk, ale doposud se nezjistilo, kým byl najatý a ani, zda skutečně vraždil nebo přišel k místu až potom. Vyrojilo se mnoho dohadů a spekulací bez důkazů. Jisté je jen to, že Přemyslovský rod tímto vymírá po meči.
Byl pohřben v královské hrobce na Zbraslavi, kterou založil jeho otec Václav II. v roce 1297.
ZAJÍMAVOSTI Z ANTROPOLOGICKO-LÉKAŘSKÉHO PRŮZKUMU
Byl proveden v r. 1977 týmem vědců pod vedením známého antropologa Emanuela Vlčka.
Zbraslavský klášter i hrobky byly několikrát poničeny vojskem a vyloupeny. Dochovaly se pouze 3 lebky a pár kostí, které bylo nutno nejprve identifikovat.
První lebka náležela Václavu II., druhou lze přisoudit Elišce
Přemyslovně a třetí patří muži, který zemřel ve stáří 35–40
let.
Z historických pramenů víme, že král Václav III. byl
zavražděn ve věku 17 let.
Závěr: Kosterní pozůstatky posledního Přemyslovského krále se nedochovaly.