Václav IV. - český král
Václav IV. vládl 1379 – 1419
narozen – 26. 2. 1361 v Norimberku
otec – Karel IV.
(14.5.1316–1378)
matka – Anna
Svídnická (1339–11.7.1362)
zemřel – 16. 8. 1419 v Kunraticích
u Prahy
sourozenci
- od obou rodičů – 1 sestru
Alžběta (19.4.1358 – 4.9.1373) – manžel Albrecht III. Habsburský (1348–1395)
- od otce s 1. manželkou Blankou z Valois (1316–1.8.1348) – celkem 2 sestry
Markéta (24.5.1335 – 2.9.1349) – manžel
Ludvík I. Uherský (1326–1382), neměli děti
Kateřina (1342 – 26.4.1395) – 1.manžel
Rudolf IV. Habsburský (1339–27.7.1365) – bezdětní
2. manžel Ota V., markrabí braniborský (1341–1379)
neměla žádné děti
- od otce s 2. manželkou Annou Falckou (1329–2.2.1353) – 1 bratra
Václav (17.1.1350 – 28.12.1352) – zemřel ani ne 2 letý, jeho snoubenkou byla Anna Svídnická, pozdější manželka Karla IV. a matka Václava IV.
- od otce s 4. manželkou Eliškou Pomořanskou (1347–14.2.1393) – celkem 6
Anna (11.5.1366 – 7.6.1394 na mor) –
manžel anglický král
Richard II. Plantagenet (1367–1400), neměli děti
Zikmumd (14.2.1368 – 9.12.1437) – pozdější
král uherský a český, císař římský
1. manželka od roku 1385 Marie Uherská (1371–1395), neměli
děti
2. manželka od roku 1408 Barbora Celská (1393–1451) –
měli jedinou dceru Alžbětu
Jan Zhořelecký (15.6.1370 –
1.3.1396 otráven) – manželka Markéta (? –1444),
dcera švédského krále Albrechta II. Meklenburského, měli jedinou dceru
Elišku
Karel (13.3.1372–1373)
Markéta (29.9.1373 – 4.6.1410) – manžel Jan
III. Hohenzollern (1369–1420), syn norimberského purkrabího, měli
jedinou dceru Alžbětu
Jindřich (1377–1378)
-od otce s milenkami – několik levobočků, všechny v zahraničí
děti
- s 1. manželkou Johankou Bavorskou (1356 – 31. 12. 1386), svatba 29.9.1370 v Norimberku, žádné děti neměli
-s 2. manželkou Žofií Bavorskou (1375–1425)
žádné děti neměl
-s četnými milenkami
také nejsou známé žádné děti, pravděpodobně byl neplodný
Václav IV.
Císař Karel IV., moudrý panovník, v případě svého prvorozeného
syna a dědice ztrácel soudnost.
Přes protesty pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, navíc za
života vládnoucího panovníka, což se běžně nedělalo, nechal
Karel IV. svého teprve 2 letého syna korunovat českým králem.
Malý český král znesvětil korunovaci tím, že posral oltář sv.
Mauricia, jak píše letopisec.
Jako 7-letý byl jmenován do čela zemské správy a
v 15 letech (roku 1376) ho nechal Karel IV. zvolit a
korunovat římskoněmeckým králem, což se také běžně nedělalo za
života současného řím. krále, ale Karel IV. byl uznávaný a mocný
panovník, tak se kurfiřti rádi podřídili.
Když se Václav IV. v 16 letech ujímal vlády po otcově smrti, měl už vladařské povinnosti předem znechucené. Možná díky odpovědnosti, která na něho byla valena od narození a výchově následníka hledal únik v pitkách a nevěstincích.
V jeho 9 letech ho oženili s 14 letou Johankou
Bavorskou, dcerou dolnobavorského vévody Albrechta I. z Wittelsbachu.
Johanka zemřela za nevyjasněných okolností na Karlštejně. Podle
kronikáře Edmunda de Dyntera ji v noci zadávil jeden
z Václavových oblíbených loveckých psů, kteří s ním spávali
v ložnici. Je pohřbená v chrámu sv. Víta a Václav IV. se pohřbu
ani neúčastnil a odjel na lov na oblíbený hrad Žebrák.
O 3 roky později se oženil s neteří zesnulé manželky, Žofií Bavorskou, dcerou Jana II. Bavorského.
Král se rád obklopoval příslušníky nižší šlechty, jako byl Jíra z Roztok, Jan Čůch ze Zásady či Zikmund Huller, kterým svěřoval důležité úřady, což se nelíbilo ostatním pánům ani vlastní rodině. Dokonce Václava IV. 2× zajali a věznili. Poprvé ho uvěznili čeští páni v květnu 1394, kdy mu pomohl nevlastní bratr Jan Zhořelecký, podruhé ho věznil nevlastní bratr Zikmund v r. 1402, kdy se mu podařilo uprchnout.
Říšští kurfiřti ho sesadili z funkce římskoněmeckého krále jako neužitečného, líného a zcela nezpůsobilého. Václav IV. je ignoroval, i když byl řím. králem zvolen bratranec Jošt.
Konfliktní vztah měl i s napraveným bývalým kumpánem
v pitkách a později pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna.
Když arcibiskup potvrdil nového kladrubského opata do funkce bez
králova souhlasu, nechal si ho král předvolat. Při schůzce se zcela opilým
králem Jan z Jenštejna unikl a trest odnesl Johánek z Pomuku,
kterého královští biřici mučili a následně hodili do Vltavy. Pozdější
kronikář Václav Hájek z Libočan tuto událost zapsal 2× a
později vznikla legenda o Janu Nepomuckém. Jan z Jenštejna se
nakonec vzdal arcibiskupského stolce a odešel do Říma.
Český král zpočátku podporoval Jana Husa a na jeho podmět vydal dekret kutnohorský, kterým změnil poměr hlasů na pražské univerzitě, kdy dřív měli Češi 1 hlas a nyní 3 proti 1 pro cizince = ztráta mezinárodní prestiže univerzity.
Náladový král nesetrval u Husa dlouho. Když byla nad Husem roku 1412 vyhlášena papežská klatba, vyzval kazetele, aby opustil Prahu.
V roce 1418 hrozil nový papež Martin V. křížovou
výpravou proti Čechám, proto Václav IV. přitvrdil proti husitům.
30. července 1419 ozbrojený dav, vedený kazatelem
Janem Želivským napadl Novoměstskou radnici a vyházel z oken
královské konšely = 1. defenestrace.
Tento útok krále velmi rozzlobil a následně na to propadl depresím,
provázenými nevolnostmi a zvracením.
16. 8. 1419, krátce po poledni zemřel ve
svém hrádku v Kunraticích u Prahy. Většina historiků se
domnívá, že dostal srdeční infarkt, současní neurologové jsou názoru,
že se jednalo o epileptický záchvat způsobený alkoholismem.
Prahu zachvátil počátek husitských válek a vojenské běsnění. Václavova mrtvola byla nejdříve převezena na Vyšehrad a odtud tajně na Pražský hrad. Po několika týdnech ho dala královna Žofie za tmy převést lodí do zbraslavské královské hrobky. O necelý rok do kláštera vtrhli husité a vyplenili ho. Václavovo mrtvé tělo ukryl rybář Moucha a až v červenci 1424 ho od něj pražané vykoupili a pohřbili v katedrále sv. Víta.