Záviš z Falkenštejna
nejmocnější muž konce 13. století v českém království
Prapředek Záviše, Vítek z Prčic, rozdělil statky mezi svých 5 synů a každému určil i barvu pětilisté růže, kterou nadále používali ve znaku. Tak se Vítkovci, někdy nazývaní páni z růže rozdělili na pány z Hradce, z Landštejna, z Krumlova, z Rožmberka a Sezimova Ústí neboli Stráže.
Záviš byl Vítkovec z Krumlovské větve, jehož datum narození je někdy kolem roku 1250. Jméno z Falkenštejna a sokola ke své růži v erbu připojil podle bavorského hradu Falkenštejn (Sokolí kámen), který spravoval jako purkrabí.
Vítkovci vlastnili rozsáhlé statky v jižních Čechách, mezi něž nechal král Přemysl Otakar II. postavit svoje města a klášter Zlatou korunu, aby rozbil jejich celistvost. To se samozřejmě Vítkovcům nelíbilo a právě Záviš se postavil do čela odboje, s podporou králova protivníka Rudolfa Habsburka, proti vlastnímu panovníkovi.
Bitva na Moravském poli, kde byl český král Přemysl
Otakar II. zavražděn, jejich spor ukončila. Záviš byl označován
za zrádce, i když ve skutečnosti nezradil, pouze králi v této
bitvě neposkytl vojenskou pomoc.
Ota Braniborský uvěznil následníka českého trůnu
Václava II. i s matkou Kunhutou.
Královně vdově se podařilo uprchnout a uchýlila se na Opavsko, kde ji
navštívil Záviš a brzy se velmi sblížili. Ovdovělá královna měla vést
mravný život nebo se uchýlit do kláštera, jí se místo toho narodil syn
Jan. V té době něco neslýchaného a šokujícího.
V roce 1283 se do Prahy vrátil 12– ti letý
dědic trůnu. Kunhuta měla zřejmě ze setkání obavy, protože svého syna
nepřijela přivítat osobně, ale nejprve poslala list, kterým chtěla zjistit
Václavovo smýšlení o jejím mileneckém vztahu.
Mladý král povolal svou matku na hrad. Záviš z Falkenštejna brzy
upoutal Václavovu pozornost a stal se jeho hlavním a nejdůležitějším
rádcem a Vítkovci se stali vládnoucí stranou v Čechách.
Král Václav dokonce vyhověl prosbám o legalizaci matčina vztahu
a v květnu 1285 se Záviš stává královským
otčímem a členem královské rodiny. Od této doby je Falkenštejn
oficiální vládce a pán království, který vládne jménem krále Václava
II.
V září roku 1285 Kunhuta umírá na
tuberkulózu. Její smrt by zdánlivě neměla ovlivnit chod království, ale
je tomu naopak.
Rudolf Habsburský posílá svou dceru Gutu (Jitku) za královským
manželem do Prahy. Guta, poslušná dcera svého otce, brzy roztrhá blízký
vztah svého manžela a jeho otčíma.
Václav II. je rozdvojený, co se týče smýšlení o Závišovi.
Má uvěřit našeptávačům o zrádci na Moravském poli a uzurpování
královské moci nebo vlastním zkušenostem ze styku s Vítkovcem?
V tuto nejistou dobu udělal Záviš velkou chybu. Znovu se oženil. Se svou 3. manželkou, sestrou uherského krále Ladislava Kumána, se usídlil na moravsko-českém pomezí na hradě Svojanově (Furstenberg) a ztratil vliv na českého krále. Ten naopak získávají Habsburkové. Václav možná ani neví, že Moravské pole bylo vyřizování účtu Přemysla II. proti Habsburkovi, který je nyní jeho tchán.
Vyřízení celé záležitosti nechal král svému nevlastnímu bratrovi Mikuláši Opavskému. Ten se chopil iniciativně příležitosti, protože se jako královský levoboček obával o své statky. Záviš měl přece s královnou také syna, který byl na stejné úrovni jako Mikuláš a mohl si nárokovat dědictví. Se svými rádci přišel na to, jak se vypořádat se Závišem a současně všemi Vítkovci.
Záviš přijel pozvat českého krále na křtiny svého nového syna a byl
zajat a rok a půl vězněn v Bílé věži nad branou pražského hradu.
Mikuláš s vojenským oddílem a zajatým Závišem objížděl
jeden vítkovský hrad za druhým a žádal jeho odevzdání králi, jinak
Záviše popraví. Všichni poslechli až na Závišova bratra Vítka, který
měl v držení Hlubokou nad Vltavou. Ten nevěřil v popravu
královského otčíma.
24.8.1290 se skončil život mocného muže, který měl ve svých rukou celé království české a který se stal historicky prvním milencem české královny. Byl popraven před očima svého bratra na louce před hradem v Hluboké nad Vltavou a pohřben v rodové hrobce kláštera ve Vyšším Brodě.
Není známo, co se stalo se Závišovou poslední manželkou Alžbětou a
novorozeným synem.
Syn Jan, který se narodil královně vdově Kunhutě, byl poslán na
králův příkaz do Pruska, kde se stal mistrem řádu Německých rytířů.
Závišovi bratři Vítek a Vok utekli do Uher a později do Polska.
Jindřich z Rožmberka a ostatní Vítkovci po dlouhém jednání
s králem Václavem II. si své statky udrželi.
Závišova dcera z 1. manželství se provdala za Hynka Krušinu
z Lichtenburka a po roce 1306 vznesla dědický nárok na
otcovy statky.