Jindřich z Lipé
Nejvlivnější a nejmocnější muž začátku 14. století
Pocházel ze starobylého rodu Rhonovců, kteří měli v erbu ostrev
(německy rhon) = kmen s osekanými větvemi.
Stejným znakem se honosili nejenom páni z Lipé, ale i páni
z Dubé, z Lichtemburka a z Ojvína, jejichž kořeny vedly ke
Smilu Světlickému.
Datum narození Jindřicha z Lipé není známo. Poprvé se o něm objevuje zmínka roku 1303, kdy při slavnostním turnaji smrtelným úderem srazil braniborského velmože Heřmana z Barby a králem Václavem II. byl vykázaný ode dvora.
V roce 1304 ubrání špatně opevněné město Kutnou Horu při vpádu Albrechta Habsburského, čímž si vysloužil královskou milost a titul náměstka a zástupce českého krále ve Velkopolsku.
Po vymření Přemyslovců se při volbě českého krále přidává na stranu Jindřicha Korutanského, manžela Anny Přemyslovny. Císař Albrecht Habsburský se snaží opět dobýt stříbrné doly v Kutné Hoře (tentokrát už lépe opevněné) a Jindřich z Lipé je zese ubrání. Za to získává od Korutance úřad nejvyššího maršálka (velitel vojska) a později také podkomořího (má na starosti finance).
Jindřich z Lipé se podílí i na výnosech kutnohorských dolů a pomalu se z něho stává velmi bohatý předák českých šlechticů. Peníze půjčuje dokonce i králi. V době panování Jindřicha Korutanského je nejmocnějším mužem v zemi.
Korutanec je ustrašený a lenivý panovník se zálibou v dobrém jídle. Po smrti císaře Albrechta Habsburského se odmítne zúčastnit jako český kurfiřt volby nového císaře a navíc si proti českému panstvu volá vojenské oddíly z Korutan, Tyrolska a Míšně. V Čechách nastává zmatek. Vlády se na chvíli ujímá Rudolf Habsburský Kaše po sňatku s královnou vdovou Eliškou Rejčkou. Ani ne po roce však umírá a Jindřich Korutanský se vrací zpět.
V tuto dobu od něho odpadá i Jindřich z Lipé a osnuje
plány na dosazení nového krále. Volba padla na syna nového císaře
Jindřicha VII., Jana Lucemburského.
S pomocí pána z Lipé uprchne z kláštera poslední
neprovdaná královská dcera
Václava II., Eliška.
Převlečená za žebračku opouští Prahu a
1.9.1310 se provdá ve Špýru za Jana Lucemburského. Oba
manželé za vojenské pomoci říšského vojska, ve kterém je
i Jindřich z Lipé dobydou Prahu, vyženou Korutance i se
sestrou Elišky a usednou na trůn.
Nový král si však na radu svého císařského otce přiváží vlastní rádce a české panstvo bylo zatlačeno do pozadí. Jindřich z Lipé přichází o své úřady.
Někdy v tuto dobu se Jindřich sbližuje s královnou vdovou Eliškou Rejčkou. Znali se určitě už z dřívější doby, ale milenci se stali asi až nyní.
V roce 1315 král vrací pánovi z Lipé podkomořský úřad.
Vládnoucí královna Eliška nemá svou macechu, královnu vdovu Elišku Rejčku ráda od první chvíle a teď snad i žárlí na její vztah s Jindřichem z Lipé. Intrikou docílí jeho zatčení, půlroční uvěznění na hradě Týřově a odebrání úřadu podkomořího.
Rodinná hádka královského páru se vyostří k válce v zemi,
kterou musí přijet urovnávat arcibiskupové z Mohuče a Trevíru, spolu
s císařem Ludvíkem Bavorem.
V roce 1318 v Domažlicích byl konečně
ujednán mír, kde Jan Lucemburský vrací úřady do rukou českých
šlechticů, královnu Elišku vykáže do vyhnanství na Mělník a sám
odjíždí do zahraničí.
Jindřich se opět ujímá úřadu nejvyššího maršálka a
podkomořího. V době nepřítomnosti krále je považován za
skutečného vladaře v Čechách.
Kolem roku 1319 přesídlí Eliška Rejčka do Brna a Jindřich z Lipé ji následuje. S králem vymění své statky v Čechách za zboží na Moravě a úřad moravského zemského hejtmana.
Do úřadu českého zemského hejtmana doporučuje svého syna Jindřicha ml. z Lipé, který se v něm střídá s bratrancem Hynkem Berkou z Dubé.
O tom, že si Jindřich z Lipé udržuje mimořádné postavení v zemi svědčí i fakt, že r. 1321 získal od krále povolení k ražbě vlastních mincí, které však nevyužil.
Jindřich si s Eliškou Rejčkou zřídíl v Brně dvůr, který svým bohatstvím a nádherou předčil královský. Jejich soužití ukončila 26.8.1329 smrt Jindřicha. Pravděpodobně to byla smrt nečekaná, v plné jeho síle a zdraví, neboť zármutek Elišky Rejčky budil tehdy až pohoršení a utišit se nedala, jak napsal zbraslavský kronikář.
Eliška Rejčka ho přežila o 6 let, které zasvětila dokončení a zvelebení ženského cisterciáckého kláštera na Starém Brně, který v roce 1323 založila a kde jsou oba pochovaní.
Jindřich z Lipé a Eliška Rejčka nikdy nevstoupili ve svazek manželský. Někde jsem četla názor, že snad nechtěl opakovat chybu Záviše z Falkenštejna, který se oženil s královnou vdovou a nakonec jeho postup na metu nejvyšší odměnil kat.
Přikláním se k druhému názoru, že Jindřich z Lipé byl celou
dobu ženatý s matkou svých 4 synů a minimálně jedné známé
dcery.
Tato domněnka vznikla po objevení dopisu jejich syna matce Scholastice,
která zemřela v roce 1353.
Jeho prvorozený Jindřich ml., řečený Železný, pán na Rychvaldě zastával úřad zemského hejtmana a od roku 1330 i nejvyššího maršálka. Oženil se s příbuznou českého krále Jana, Anežkou z Blankenheimu.
Druhý syn Jan zdědil úřad hejtmana na Moravě. Bojoval s
Karlem IV. Českým v Itálii, kde také roku 1338
zemřel.
Třetí syn Pertold (Berthold) ukončil svou životní pouť v roce 1347, působil jako vyšehradský probošt a královský kancléř.
Čtvrtý syn se jmenoval Čeněk. V roce 1355 jako nejvyšší maršálek doprovází 3. manželku Karla IV., Annu Svídnickou do Itálie na císařskou korunovaci.
Všichni synové Jindřicha z Lipé (kromě duchovního Pertolda) dali svým prvorozeným jmého po dědečkovi – Jindřich.
Dcera je známá pouze proto, že byla krátkou dobu zasnoubená s Petrem z Rožmberka, který v době Jindřichova uvěznění (1315) zasnoubení zrušil a oženil se s královnou vdovou po Václavu III., Violou Těšínskou.