Karel I. (III.) Habsburský - český král
Karel I. vládl 1916 – 1918
narozen – 17.8.1887 v Dolním Rakousku
otec – arcivévoda Otta Habsburský (21.4.1865
– 1.11.1906)(bratr Františka Ferdinanda d´Este)
matka – Marie Josefa Saská
zemřel – 1.4.1922 na ostrově Madeira
sourozenci
- od obou rodičů – celkem 1 bratr
Maxmilián Evžen (13.4.1895 – 19.1.1952) – měl 9 dětí
děti
- s manželkou Zitou Bourbonsko-Parmskou (9.5.1892 u italské Luccy- 14.3.1989 ve Švýcarsku) – celkem 8, svatba v r. 1911
Otto (*20.11.1912–4.7.2011) – žil na jihu
Německa a měl 4 občanství (německé, rakouské, maďarské a
chorvatské). Od r. 1951 je ženatý a s manželkou Reginou
Sasko-Meiningskou má 5 dcer a 2 syny, také 22 vnoučat.
Adelheid (3.1.1914 – 3.10.1971)
Robert (8.2.1915 – 7.2.1996) – měl
5 dětí
Felix (*31.5.1916 – 6.9.2011 Mexiko)
Karel Ludvík (10.3.1918 – 11.12.2007 Brusel)
– bankéř, který střídavě žil v USA a Belgii, měl 4 děti
Rudolf Syringus
(*5.9.1919–15.5.2010 Brusel) – 4 děti
Charlotta (1.3.1921 – 23.7.1989 Mnichov)
– bez dětí
Alžběta (31.5.1922 – ?)
Mladý Habsburk nastoupil na trůn po smrti císaře a krále Františka Josefa I. (vládl 1948–1916) v průběhu I. světové války. Čestný, slušný a trochu naivní Karel nebyl nikdy připravovaný pro vládu.
Syn a následník Františka Josefa I., Rudolf spáchal sebevraždu.
Další na řadě, který se měl ujmout vlády byl František Ferdinand
d´Este, zavražděný v Sarajevě v létě 1914.
Jeho děti byly zbaveny následnictví, protože se oženil s neurozenou
ženou. Teprve potom následoval v dynastické řadě Karel.
František I. (vládl
1804–1835) + Marie Terezie Neapolsko Sicilská
1– syn Františka I. – Ferdinand V. (1835–1848) +
Marie Anna Savojská (bez dětí)
1-bratr Ferdinanda V. – František Karel + Žofie Bavorská
2-----syn Františka Karla – František Josef I.
(1848–1916)+Sissi (syn Rudolf-sebevražda)
2-----bratr Františka Josefa I. – Karel Ludvík + Marie Annunciata
3---------syn Karla Ludvíka – František
Ferdinand d´Este (zavražděn)
3---------bratr František Ferdinand d´Este – Otto + Marie Josefa
Saská
4---------------syn Otty – Karel I.
(1916–1918)+Zita Bourbonsko Parmská
Na výchovu a vzdělání měla velký vliv jeho matka. Vedla ho ke
zbožnosti, skromnosti a sociálnímu cítění. Kromě francouzštiny a
angličtiny se učil také maďarsky a česky. Kladl se také důraz na
vojenské obory, zbraně a organizaci armády.
Maturitu na veřejné škole mu sice císař František Josef I. nedovolil
složit (člen panovnického rodu nesměl riskovat, že ví méně než jeho
spolužáci), ale pražskou univerzitu v oboru mezinárodního práva
ukončil s vynikajícím prospěchem.
Po smrti otce se stává jeho poručníkem strýc František Ferdinand
d´Este, který ho částečně zasvěcuje do politiky. Protože atentát na
následníka nikdo nečekal, byl Karel vyloučen z velkých státnických
záležitostí.
Jako důstojník plnil různé reprezentativní povinnosti a sloužil
strýci Františku Ferdinandovi.
MANŽELKA ZITA
Když rodinu princezny Zity vyhnali po sjednocení Itálie roku
1859 z Parmy, žili na rodinných sídlech v Itálii
a u Vídně.
Po smrti 1. manželky Marie Pii Sicilské se vévoda Robert znovu oženil
s Marií Antonií Portugalskou, se kterou měl kromě mnoha dětí také
dceru Zitu.
V rodině se běžně mluvilo několika jazyky. Zita ovládala
francouzsky, anglicky, německy, italsky.
Se svým budoucím manželem Karlem se potkávali na dvorských slavnostech, ale ke sblížení došlo ve Františkových Lázních, kde se Zita zotavovala z nachlazení. Svatba se konala 21.10.1911, na kterou přijel i císař z Vídně.
Po svatbní cestě se arcivévoda Karel vrátil k armádě a Zita ho následovala. V lednu 1913 se přestěhovali do blízkosti císařského sídla Schonbrunn, kde Karel vykonával reprezantační povinnosti.
Karel I. a jeho manželka Zita
NÁSTUP NA TRŮN
Sarajevský atentát a smrt následníka a Karlova strýce Františka Ferdinanda d´Este r. 1914 ho posunul o stupínek blíž k vládě.
Vypukla I. světová válka, ve které Karel osobně poznal utrpení vojáků, bídu lidí a válečný běs.
21. 12.1916 večer zemřel císař František Josef I. a Karel hned druhý den učinil prohlášení Svým národům.
Tento mírumilovný a citlivý panovník sliboval ukončení války a
právní rovnost pro všechny národy říše, což někteří staří
hodnostáři přijímali s nevolí.
Také uvolnil přísnou etiketu a ceremoniál, na který byli všichni
doposud zvyklí. Choval se přirozeně a dokonce začal využívat vynálezů
doby, jako například telefon, což bylo doposud v císařském domě
neslýchané.
Karel udělal hned několik významných rozhodnutí. Převzal vrchní
velení armády, zmírnil vojenské tresty, důstojníkům, kteří se
účastnili války z bezpečné vzdálenosti nařídil účast na
frontách, zakázal válečné ničení památek, aj.
Vydal sociální zákony na ochranu nájemníků, pracovních podmínek,
finanční pomoc a úpravy mezd.
Když ztrozkotala jednání s Němci o ukončení války, začal císař tajně vyjednávat s Francií a Británií pomocí svých švagrů, Zitiných bratrů, která prozradil nový ministr zahraničí, arogantní, ctižádostivý a ješitný Otakar Czernin. Ten také panovníka donutil podepsat nepravdivé prohlášení, ve kterém císař před světem vypadal jako lhář a po kterém se musel podřídit německému spojenci, který chtěl ve válce pokračovat do konečného vítězství.
Navíc se prohlubovaly rozpory mezi jednotlivými národy říše. 16.10.1918 učinil císař prohlášení o uznání a rovnosti jednotlivých národů. Marně. Rozpad Rakouska – Uherska začal.
18.10.1918 vystoupil T. G. Masaryk a vyhlásil vznik nezávislého Československa jako demokratické republiky a 28.10.1918 byl vydaný zákon o zřízení samostatného státu.
30.10. došlo v centru Vídně k demonstracím,
kde lidé požadovali odstoupení císaře a nastolení republiky.
Císaře opustili sloužící i tělesná garda. Císař
s rodinou zůstal bez ochrany.
9.11.1918 byla v Německu vyhlášená republika a
císař
Vilém II. uprchl do Nizozemí.
11.11.1918 byl v parlamentu R-U většinou hlasů odhlasovám zákon o vyhlášení republiky. Kabinet pracoval na prohlášení, které by umožnilo císaři čestný odchod. Ten také po dlouhých diskuzích podepsal a oficiálně propustil vládu.
Národ převzal vládu prostřednictvím svých zástupců a císař
Karel I. se vzdal jakéhokoliv podílu na státních záležitostech.
Formulace prohlášení byla napsaná tak, že se vzdal moci, nikoli trůnu.
Císařovna Zita nikdy abdikaci nepodepsala.
12.11.1918 byla za deštivého počasí vyhlášená Republika Německé Rakousko.
Z Rakouska – Uherska začaly vznikat jednotlivé státy – Maďarsko, Jugoslávie, Rumunsko….
13.11.1919 podepsal stejné prohlášení jako ve Vídni také v Maďarsku, které z právního hlediska zůstalo monarchií bez panovníka až do konce II. světové války.
V polovině prosince 1919 dostal císař ve špatně vytopených i osvětlených prostorách zámku Eckartsau, kam se rodina přestěhovala, španělskou chřipku. Navíc byla ohrožená jejich bezpečnost.
Za pomocí britské a švýcarské vlády našli azyl ve švýcarském zámku
Wartegg. Později se rodina přestěhovala na zámek Prangins na Ženevském
jezeře.
Poslední rakouský císař opustil zemi
23.3.1919 dvorním vlakem.
Při druhém pokusu o znovuzískání uherského trůnu byl císař i s rodinou deportován na portugalský ostrov Madeira. Nevhodné ubytování zhoršilo už nalomené Karlovo zdraví.
1.4.1922 podlehl zápalu plic. Jeho tělesné ostatky dodnes spočívají na ostrově v kostele Nossa Senhora do Monte.
Po smrti Karla I. se manželka Zita s 5 dětmi, zcela bez
prostředků, odstěhovala ke spanělským přátelům a po několika letech do
zámku u Bruselu.
Během II. světové války se rodina přestěhovala do USA a v roce
1953 se císařovna vrátila do Evropy, ale pobyt
v Rakousku jí byl zakázaný.
Teprve v roce 1982 se mohla vrátit do Rakouska. Poslední léta
života strávila v klášteře ve Švýcarsku.
Poslední císařovna zemřela 14.3.1989 a skoro o 2 měsíce později pohřbena ve Vídni v kapucínské hrobce.