Ferdinand V. (I.) - český král
Ferdinand V. vládl 1835 –1848
narozen – 19.4.1793 ve Vídni
otec – František I.
(12.2.1768 ve Florencii –1.3.1835 ve Vídni), vnuk Marie Terezie
matka – Marie Tereza Neapolsko Sicilská
(6.6.1772–13.4.1807), vnučka Marie Terezie
zemřel – 29.6.1875 v Praze
sourozenci
- od obou rodičů – celkem 12
Marie Luisa (1791 – 1847) – francouzská
císařovna a manželka Napoleona Bonaparte
Karolina Leopolda (1794–1795)
Karolina Ludovika – zemřela ve 4 letech
Leopoldina (1797 – 11.12.1826) – brazilská
císařovna, manžel Dom Pedro
Marie Klementina (1798 –1881) – manžel
strýc Leopold Jan, král Obojí Sicílie
Josef František (1799 – 1807) – nedožil
dospělosti
Karolina Ferdinanda (1800 – 1832) – saská
královna, manžel Fridrich Augusta II., saský král
František Karel (1801 – 1878) – otec
budoucího císaře Františka Josefa I.,
manželka Žofie Bavorská
Marie Anna (1804 – 1858)- chorobomyslná, držená
stranou od lidí
Jan Nepomuk – nedožil dospělosti
Amálie Terezie (1807 – 1807) – při jejím
narození zemřela i matka Marie Tereza
děti
- z manželství od r. 1831 s Marií Piou Annou Karolínou Savojskou (19.9.1803 v Turíně – 4.5.1884 ve Vídni) – žádné děti, manželství nebylo pravděpodobně ani naplněno. Manželka byla víceméně jeho ošetřovatelkou.
Už od narození se budoucí císař a král Ferdinand V., celým jménem
Ferdinand Karel, nezdál být normální. Měl příliš krátké ruce a nohy a
nepřiměřeně velkou hlavu, kterou dvorní malíři upravují do normálu.
Začal velmi pozdě chodit i mluvit. V 8 letech se
například ještě sám nenapil z poháru a v 10 letech ho
nosili do schodů. Bál se sebemenšího hluku.
Jeho rodiče byli dvojnásobní bratranec a sestřenice. Otcův otec a
matčina matka byli sourozenci a otcova matka s matčiným otcem byli také
sourozenci.
Výchovné předpisy a rozvrhy, které měly habsburské děti rozpracované
do nejmenších podrobností se u nejstaršího syna nedaly uplatnit.
Dvůr ho izoloval od veřejnosti, vychovatelé ho nechávali dělat, co
chtěl a sourozenci se mu posmívali. Do toho všeho dostával časté
epileptické záchvaty.
Až nový vychovatel, italský baron Carnea Steffanea prokázal velké
schopnosti a trpělivost. U následníka objevil velmi dobrou paměť.
Ferdinand dělal pokroky a byl schopen i sám jednat.
Carneovy úspěchy vyvolávaly závist u kolegů. V r.
1807 dostal Ferdinandův učitel a vychovatel nečekanou
výpověď a princův stav se začal opět zhoršovat. Potácel se mezi
záchvaty vzteku a apatií. Navíc mu v tomto období zemřela matka.
Jeho otec, císař František I. se potřetí oženil. Mladá císařovna
propustila stávající vychovatele a najala nové.
Nejvíce spoléhala na Josefa von Erberga, se kterým vypracovala učební
plán, díky němuž se následník dál dobře vyvíjel. Dokonce projevoval
určitý smysl pro humor.
Zajímal se o botaniku, heraldiku, numismatiku a technické novinky.
Z modelů, které shromažďoval později vznikl technický
kabinet přístupný veřejnosti.
Rád a dobře hrál na klavír a dokonce plynule mluvil 5 jazyky,
včetně češtiny.
Po kladných lékařských dobrozdáních nechtěl císař porušit právo
prvorozeného. Ferdinand byl určen jako následník.
Ferdinandova švagrová Žofie snila o císařském titulu a nemohla
pochopit: proč toho trotla nevyloučili z následnictví. Její
den však přišel později. Dalším císařem byl František Josef I., syn
Žofie a Ferdinandova bratra Františka Karla.
Po smrti císařského otce převzal Ferdinand vládu, ale byl spíš
reprezentativní figurkou. Habsburská říše zůstala absolutní monarchií,
kde moc držel kancléř Metternich a císaře zastupoval strýc, arcivévoda
Ludvík. Ferdinand pouze podepisoval, co vymysleli jiní.
Nekonaly se žádné změny. Celá doba vlády Ferdinanda V., řečeného
Dobrotivý byla v duchu jeho otce Františka I.
Jediná novota byla stavba železnice, kterou povolil slovy: tak jim
to dejme
Ferdinand V. byl poslední korunovaný český král. Korunovace
císařského páru korunou sv. Václava proběhla v Praze
7.9.1836.
Ferdinand si Čechy velmi zamiloval a také je několikrát
navštívil.
Pomalu se blížil revoluční rok 1848. Po neúrodě se
zvedly ceny potravin a nastala krize, která přerostla do masových nepokojů.
Lidé plenili obchody, stavili barikády a se zbraní v ruce
požadovali ústavu a sesazení kancléře Metternicha.
Císař zrušil cenzuru a povolil ústavu, kterou jeho nástupce zase
zrušil.
Dvůr prchl z Vídně do Olomouce, kde byl zatím relativní klid.
Císařova manželka Marie Anna zde přemluvila svého manžela
k abdikaci. Její švagrová Žofie zase svého, aby netrval na
nástupnictví a trůn podstoupil svému synovi Františku Josefovi.
Ten jako František Josef I. vládl
dlouhých 68 let.
Bývalý císař s manželkou a malým dvorem odjel do Prahy a zabydlel
se na hradě, kde ještě skoro 30 let spokojeně žil. Do politiky se už
nijak nemíchal.
Dokonce není nikde žádný záznam o jeho epileptických
záchvatech. Je možné, že ustaly.
V roce 1874 dostal zápal plic, který mu vzal mnoho
sil.
29.6.1875, po přijetí posledního pomazání,
v klidu zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Vídně a uloženo do
kapucínské hrobky.
I když mu všichni předpovídali brzkou smrt, dožil se
82 let. Do posledních dnů mu věrně po boku stála jeho žena, Marie Pia
Anna Karolína Savojská.
Ferdinand V. a Marie Anna Savojská
MANŽELKA – OŠETŘOVATELKA
A kdo byla ta, se kterou si osud tak hanebně zahrál?
Narodila se 19.9.1803 v Turíně Marii
Terezii d´Este a Viktoru Emanuelovi I., piemonskému a sardinskému králi.
Vládli v sousedství habsburských držav v severní Itálii.
Sňatkem sledovali zcelení části rozdrobené země.
Že je Marie Anna obětní beránek politické hry rodičů pochopila asi
hned při spatření svého manžela.
Svatba se konala v r. 1831 v zastoupení.
Když Marie Anna svého muže poprvé uviděla, začala se třást po
celém těle a byla v šoku.
Sama nebyla sice žádná krasavice, ale toto zřejmě nečekala.
Malý muž s trhavou chůzí a velkou lebkou, jenž měl jeden
epileptický záchvat za druhým.
Zbožná Marie Anna se smířila s osudem a stala se milou a laskavou
ošetřovatelkou svému muži.
Sama díky tomu trpěla psychosomatickými chorobami.
Zemřela 4.5.1884 ve Vídni a je pochovaná vedle
Ferdinanda V.