Josef II. - český král
Josef II. vládl 1780 – 1790
narozen – 13.3.1741 ve Vídni
otec – František I. Štěpán Lotrinský
(8.12.1708 – 1765)
matka – Marie Terezie
(13.5.1717 – 29.11.1780)
zemřel – 20.2.1790
sourozenci
- od obou rodičů – celkem 15
MarieAlžběta – zemřela ve 3 letech
Marie Anna – abatyše ústavu šlechtičen
v Praze na Hradčanech
Mrie Karolína – zemřela po narození
Petr Leopold –
budoucí císař Leopold II., pokřtěný Petr na přání kmotry – ruské
carevny
Marie Kristýna – manžel sasko těšínský
vévoda Albert Kazimír
Marie Alžběta – zohyzděná neštovicemi žila
v klášteře v Innsbruku
Karel Josef – zemřel v 15. letech
Marie Amálie – manžel vévoda parmský Ferdinand
Bourbonský
Marie Karolina – zemřela v dětství
Johana – zemřela v dětství
Marie Josefa – zemřela v 16. letech na
neštovice
Marie Karolina – manžel neapolský král Ferdinand
Ferdinand Karel Antonín – generální guvernér
rakouské Lombardie
Marie Antoineta – francouzská královna popravená
jakobíny
Maxmilián František – arcibiskup v Kolíně
nad Rýnem
děti
- od 1760 s Isabelou Parmskou (31.12.1741 u Madridu – 27.11.1763) – celkem 2 dcery
Marie Terezie – zemřela v 8 letech
dcera – předčasně narozená zemřela po porodu,
před tím Isabela 3× potratila
- od 1765 s Marií Josefou Bavorskou (20.3.1739 v Mnichově – 1767) – (dcera Karla Albrechta Bavorského) – žádné děti
Josef II. byl od narození oddělen od sourozenců a připravován na dráhu budoucího panovníka.
Už v roce 1764 byl korunovaný římskoněmeckým císařem.
O rok později, po smrti svého otce, ho císařovna Marie Terezie
jmenovala spoluvladařem.
Josef II. se chtěl nadšeně pustit do reforem po vzoru francouzských
osvícenců, ale stále narážel na protirozhodnutí své trochu panovačné
matky.
Teprve po její smrti mohl samostatně vládnout. Jeho přísný denní rozvrh připomíná dalšího habsburského panovníka Františka Josefa I. (vládl 1848–1916).
Své rozhodnutí vydával a prosazoval bez porady a konzultací mnohdy neuváženě. Vydal sice náboženský toleranční patent, ale na druhou stranu rušil některé kostely (historické dědictví) a kláštery bez ohledu na to čím se zabývají (útočiště sirotků a chudých).
Zrušil sice cenzuru, ale nechal vybudovat síť placených udavačů a
špehů na sledování duchovních, úředníků a zahraničních diplomatů.
Odstranil trest smrti, ale zavedl přikování a bití holí.
Prosazoval svobodu, ale povstání v habsburském Nizozemí (dnes
Belgie) nechal potlačit slovy: „Postřílejte ten ksindl.“
Přesto má císař Josef II. pověst reformátora a osvícence. Dokonce je
označovaný za bájného krále Ječmínka, který chodil v přestrojení
mezi lid a pomáhal mu.
Vydal také patent o zrušení tuhého poddanství, toleranční
náboženský patent, zlepšil postavení sedláků, předělal pozemkovou daň,
kterou zavedla Marie Terezie, aj.
Od jeho vlády bychom mohli začít datovat vznik státní sociální politiky – prosadil princip, že bohatí musí doplácet na chudé, zřizoval nemocnice a na nechtěné děti do jejich 7 let platil stát.
Chtěl také jazykově sjednotit monarchii, kde upřednostňoval němčinu. Jeho doba je dobou nejtvrdší germanizace, čímž nevědomky vyvolal české národní obrození.
Přestože bylo po jeho smrti mnoho reforem zrušeno a odvoláno, jsou po další generace vnímány jako osvobozující a průkopnické.
Jeho sympatie k selskému lidu vedly k revoltě šlechty.
MANŽELSKÝ ŽIVOT
Isabela Parmská
V 19 letech ho oženili se stejně starou parmskou princeznou
Isabelou, vnučkou francouzského krále Ludvíka XV. Byla to vzdělaná žena,
od 8 let vychovávaná na dvoře svého děda ve Versailles, do níž se
Josef bezhlavě zamiloval. Ona však měla lesbické sklony a udržovala
intimní styk s manželovou sestrou Marií Kristýnou. O jejich vztahu
svědčí dochované dopisy. V r. 1763 onemocněla
těhotná Isabela neštovicemi. Před svou vlastní smrtí předčasně porodila
druhou dceru, která také záhy umřela.
Josef II. žil až do konce svého života v iluzi, že prožívali
šťastné manželství. Isabela měla ale strach z dotyků a tělesného
styku se svým mužem a také 3 potraty a 2 těžké porody
přispívaly k její stále větší melancholii.
V r. 1765 byl Josef, který neměl stále žádného potomka, přinucen k dalšímu sňatku. Jak svou první ženu miloval, tak druhou nenáviděl. Malou, tlustou, nevzdělanou a ošklivou, i když dobrosrdečnou Marii Josefu Bavorskou veřejně ponižoval. Za necelé 2 roky po svatbě zemřela také na neštovice, aniž dala manželovi potomka. Josef se jejího pohřbu neúčastnil.
Josef se rozhodl znovu neoženit. Povolal proto do Vídně na vychování a přípravu k vládě syna svého bratra, který se později ujímá vlády jako František I.
Své sexuální potřeby tajně ukájel u prostitutek, o čemž se v jednom ze svých dopisů vyjádřil, že ho to naplňuje odporem.
Josef II. přežil pravé neštovice, chytil kapavku a bolestivě ho trápily hemeroidy. Vše statečně snášel až do jara 1789, kdy při záchvatech kašle začal chrlit krev. Zemřel časně ráno 20.2.1790 a 22.2. byl uložen do kapucínské hrobky.