Hrad Svojanov - Fürstenberg
Svojanovský hrad najdeme na pomyslné hranici Čech a Moravy,
60 km severně od Brna
Kdy byl založen a postaven tento hrad nelze přesně určit. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o něm je za panování Přemysla Otakara II., kdy ho napsal jako věno své 2. manželce Kunhutě (mezi lety 1261–1278). Po smrti krále Přemysla (1278 padl na Moravském poli) se královna vdova zamilovala do Záviše z Falkenštejna, kterého si vzala za manžela a porodila mu syna Jana. Podle pověsti „na hradě Svojanov v šestinedělích ležela“. Královna Kunhuta v roce 1285 zemřela na tuberkulózu a Záviš se znovu oženil se sestrou uherského krále. Hrad Svojanov si vybral za svůj nový domov.
V roce 1289 mu byl všechen majetek, vč. Svojanova zabaven a Záviš o rok později popraven. Závišovi lidé nechtěli nejprve hrad vydat, proti královskému vojsku ho ubránili, ale co se s ním dělo dál, nikdo neví. Třetí Závišova manželka hrad i s novorozenětem opustila a Svojanov byl nadále věnným majetkem královen, které ho dávaly v zástavu.
Karel IV. jmenoval hrad mezi 11 strategických bodů země, které
musely být v držení koruny a nesměly se nikdy dát do zástavy. Toto
nařízení porušil už jeho syn Václav IV. Zástavní majitel Oldřich
z Boskovic byl oddaný králi Zikmundovi, ale nakonec se dal
k husitům a otevřel jim i brány Svojanova. Jak se dostal zpět
Zikmundovi se opět neví, ale v r. 1437 už figuruje
jako věnný statek královny Barbory Celské, manželky Zikmunda
Lucemburského.
Královna Barbora ani žádná po ní ve Svojanově nikdy nebyla.
Dál ho držel v zástavě rod Boskoviců a Svojanovu vládl 100 let. Poté ho vyměnili za jiné panství s rodem Mikuláše Trčky z Lípy.
Pohled na původní středověkou část hradu a původní vchod (do hradu se dalo dostat pouze padací lávkou pro pěší). Omítnutá budova v pozadí na levo je nový palác vystavený po požáru v r. 1842.
Vnitřní prostory původního renesančního paláce.
Král Ferdinand I. Svojanov asi vykoupil a v r. 1548 ho daroval Václavu Žehušickému z Nestajova.
V r. 1569 hrad poprvé vyhořel.
Dědicové po Václavu Žehušickém se mezi sebou dlouho soudili, až Svojanov připadl rodu Zárubů, ze kterého vdova Žehušická pocházela. Zárubové byli r. 1695 povýšení na hrabata. V letech 1706–13 byl svojanovský hrad naposledy nastálo obývaný a poté začal pomalu chátrat.
Po posledním Zárubovi dědila dcera a majetky tak r. 1753 připadly hrabatům ze Salmu.
Chátrání hradu pokračovalo a své vykonaly i války a vpády cizích vojsk. Majitelé zde už nebydleli a často se střídali.
Začátkem 19. stol. byla mezi hradbami vybudovaná soukenická dílna – střihárna, sušárna, dílna, třídírna, skladiště a písárna. V patře pak dva byty a další dílenské prostory.
V letech 1817–20 se na svojanovském panství nalezla tuha a na hradě založili manufakturu na její zpracování.
V r. 1805 nechal tehdejší nájemce prolomit nový vchod, kterým se vchází dodnes.
V r. 1842 hrad téměř úplně vyhořel.
Nový palác postavený v roce 1843 na základech vyhořelého
hradu přiléhá k velké věži, vysoké 24 m.
V r. 1910 hrad Svojanov koupilo město Polička, které započalo s jeho opravou. Byla zde zřízená četnická stanice s byty strážníků a ubytovna turistů, konávaly se tu také různé kulturní akce.
Od r. 1952 hrad spravoval stát, který ho zpřístupnil veřejnosti.
V r. 1992 byl Svojanov na základě restitucí opět vrácen městu Polička.
Foto Jinsli