Nivnice - současnost

Nivnice – současnost

PAMÁTKY

---

KOSTEL

Náš kraj trpěl nejenom v 18. století častými vpády cizích vojsk, při kterých se hodně vypalovaly vesnice a města, proto se z dřívějších dob nezachovalo moc písemností. Lze se tedy jenom dohadovat a předpokládat různé spojitosti v historii naší obce. Například to, že kostel zde musel být od nepaměti. Nejprve byl náš kraj součástí Velkomoravské říše a později jako klášterní osada, vedená cisterciáky ho pravděpodobně měla také.

Nepatrná zmínka v Monumenta Vaticana II. 2159 v roce 1403 připomíná farní (katolický) kostel v Nivnici.
Další zápis z roku 1490 uvádí působení správce fary Gregora od 27.10. 1490 do svátku sv. Tří Králů r. 1491.
Potom zprávy chybí, až do roku 1517, kdy se o něm objevuje zápis ve veřejných dokumentech.

18.3.1528 Nivnici koupil Hynek Blíživský, o kterém je známo, že roku 1530 (3.12.) „českým bratřím“ povolil stavbu českobratrského sboru (modlitebny) na prostředku. Za což platili 6 grošů ročně.
25.6.1535 kupuje Nivnici Jan z Kunovic, pokračovatel českobratrské víry u nás. Rod Kunoviců zde hospodaří až do „Bílé hory“.
V letech 1530 – 1620 byli obyvatelé Nivnice českobratrského vyznání.

Po stavovském povstání, vyvrcholeném bitvou na Bílé hoře
8. 11. 1620, tehdejší panovník císař Ferdinand II. nařídil zákaz jakékoliv jiné víry než katolické. Mnoho jinověrců z řad poddaných muselo přejít na tuto víru a mnoho jich také opustilo zem (mezi jinými i Jan Amos Komenský).

Duchovní správu katolíků vedli od r. 1625 dominikáni z Uh. Brodu a v letech 1640–1654 byla nivnická farnost, pro nedostatek katolických duchovních, přidělena k Hluku. Zdejší farář Celler nemilosrdně a neústupně trval na placení desátek a to i zpětně, i když lidé sami neměli co jíst.

Celková situace v zemi, násilné pokatoličťování a téměř 100 let zakořeněná českobratrská víra zpomalovala přecházení protestantů ke katolíkům. V r. 1640 bylo v Nivnici jen 16 křesťanských rodin. Ostatní chodili tajně do Uher, kde dávali křtít své děti a uzavírali manželství podle evangelického nebo protestantského obřadu.
Začali se vyskytovat donašeči, kteří chtěli získat nějaké výhody a vrchnost upozorňovali na tajné jinověrce. Ti byli následně nelítostně trestáni.

Roku 1651 se začíná psát první nivnická matrika. Je to matrika úmrtní s latinským nápisem: Kniha zemřelých farnosti nivnické sv. Michala Archanděla.

Není záznam o stavbě kostela sv. Michaela Archanděla, proto se lze z výše uvedeného zase domnívat, že kostel sv. Michaela Archanděla tu zůstal z dřívějších časů a v době působení českých bratří byly v Nivnici kostely dva.
Po „Bílé hoře“ byl českobratrský zbourán a zůstal pouze katolický sv. Michaela Archanděla, který stál v místech dnešního hřbitova.

V roce 1654 byla obnovená místní duchovní správa, pod kterou ještě patřily obce Korytná, Slavkov, Hor. Němčí a Strání a prvním farářem nové doby se stal Jan Theofil z Ostropole.
V roce 1751 se osamostatnilo Strání a Hor. Němčí a v r. 1904 Korytná.

Kostel sv. Michaela Archanděla pomalu přestával stačit, proto P. Antonín Václav Czernoch (1706 – 1733 = působení v Nivnici) začal řešit otázku stavby nového. Bohužel, zemřel dřív než mohl svůj úmysl dovést do konce, ale veškerý svůj majetek odkázal na jeho dokončení.
Roku 1741 farář Ondřej Hinl navázal na již stojící kapli Anděla Strážce, pokračoval v ní farář Josef Mikssiska a teprve farář Josef Špluchovský dokončený kostel 5. 11. 1752 posvětil. Stojí na náměstí uprostřed obce a nese název kostel sv. Andělů Strážných.
Až do roku 1822 měla Nivnice zase kostely dva, i když starší sv. Michaela Archanděla byl nepoužívaný.

27. 6. 1753 po obdržení svolení od biskupa byly přeneseny 2 zvony ze starého kostela a téhož roku zakoupeny věžní hodiny z nákladu obce.

11. 8. 1753 byl kolem kostela sv. Andělů Strážných zřízený nový hřbitov a v listopadu téhož roku posvěcený místním farářem.
Tento hřbitov v současné době už není.

V letech 1820 – 1822 byl rozebraný kostel sv. Michaela Archanděla a materiál z něho byl použit na stavbu splavu na Vinohradech.

V roce 1894 obec zakoupila 4 nové zvony, které byly za I. světové války rekvírované pro vojenské účely. První dva byly zabaveny v prosinci 1916, dva menší v říjnu 1917. V lednu 1918 byly rekvírovány varhanní píšťaly o hmotnosti 55 kg.
Až do roku 1923, kdy byly pořízené zvony nové, tu zůstal jen umíráček, vážící 40 – 50 kg.

Tyto 4 zvony z roku 1923 byly znovu nuceně odevzdané pro válečné účely za II. světové války.

Umíráček je z roku 1774 a jeho horní obruba má nápis: „VALERIUS OBLETTER IN OLMITZ FETIT“ (překlad:vyrobil Valerius Obletter v Olomouci) a dolu je napsáno: „IN HONOREM STE BARBARE ET JESU : MAR : ET JOSEPH Alfa Omega 1774“ (překlad: ke cti sv. Barbory, Ježíše, Marie a Josefa, 1774)

K nynějšímu kostelu přiléhají 2 kaple, z nichž jedna byla přeměněná na sakristii a oratoř. Pod jednou z nich je krypta, ve které byli pochovávaní zdejší faráři až do roku 1781, kdy to císařským patentem zakázal Josef II.
V roce 1936, při opravě kostela, 4 lidé za přítomnosti faráře odkryli kryptu k prozkoumání: Krypta je odspodu z kamení, klenutí z pálených cihel, neomítnutá. Délka 4,80 m; šířka 3,20 m a výška 1,60 m. Dovnitř se vcházelo po 3 schodech z presbytáře. Byla odvětraná komínem u zadní stěny.

Dle záznamů je v ní pochováno 7 farářů, 3 kaplani a matka faráře Czernocha, která zemřela v roce 1725:
18. 1. 1733… farář V. A. Czernoch, budovatel hrobky
1. 2. 1741… farář Josef Paskovský
18. 3. 1748… farář Ondřej Hinl
5. 7. 1755… farář Josef Špluchovský
7. 2. 1758… kaplan Matouš Skočovský
23. 12. 1762… kaplan Jakub Spina
29. 4. 1764… farář Ferdinand Egide
1766….….…...ko­operátor Jan Wikaukal
18. 8. 1768… farář Ondřej Nevigel
19. 8. 1772… farář Maxmilián Appetauer

Oba následující obrázky byly pořízené po r. 1921

KAMENNÝ KŘÍŽ NA UL. PODOHRADÍ

Kamenný kříž, stojící v předzahrádce domu je druhou nejstarší památkou v Nivnici. Byl založen roku 1786 Janem Soukeníkem st., mlynářem na Dolním mlýně.
Na podstavci tohoto kříže jsou vytesány nápisy:
V předu: Sistenshicora Christum reverenter Adora (zastav se zde pros Krista uctivě se modli).
Vzadu: Z nakLaDV Iana SVkenIka MLInarze nIWnICkeho zhotoWen a postaWen bIL A: D: 1786

Ještě v 50. letech minulého stol. bývalo u tohoto kříže zastavení a pobožnost v prosebné-křížové dny.

ŽELEZNÝ KŘÍŽ PŘED KOSTELEM

V roce 1875 byl nákladem obce vyroben železný kříž na kamenném podstavci místo původního dřevěného a umístěn před vchod kostela sv. Andělů Strážných.

V roce 1921 byl s vědomím Památkového ústavu přemístěn vpravo vedle vchodu do kostela a na jeho místo postaven pomník padlým vojákům v I. světové válce.

KŘÍŽ U SILNICE PŘED FIRMOU LINEA

V roce 1878 nechal u Lichtenštejnského dvora postavit, na kamenném podstavci, železný kříž kníže Westphalen, zplnomocněnec Jana, knížete Lichtenštejna v Ostrohu. Není na něm žádný nápis, pouze letopočet a knížecí erb Westphalena (podtrhnutý hřeben o 5-ti zubech obrácených dolů).

Než r. 1924 dvůr i s pozemky získala obec, staral se o kříž správce dvora.

V r.2009 byl kříž zrekonstruován a posunut i s podstavcem o pár metrů dál kvůli stavbě cyklostezky.

MISIONÁŘSKÝ KŘÍŽ ZA POTOKEM NAPRAVO OD SILNICE VE

SMĚRU NA KORYTNOU

Od roku 1883 až do r. 1930 stával vlevo od vchodu do kostela dřevěný misionářský kříž s Kristem, který byl přemístěn na obecní pozemek za Nivnici, vpravo od silnice vedoucí do Korytné.

Původní místo, kde stál tento kříž je vyznačeno v dlažbě před kostelem.

KAPLE SV. JANA NEPOMUCKÉHO

V roce 1838 byla postavená v obci „u říky“ malá kaplička, ve které stávala socha sv. Jana Nepomuckého. Peníze na její stavbu byly sebrány od ctitelů sv. Jana Nepomuc. V roce 1885 byla zbořená.

Socha sv. Jana stávala až do roku 1922 v chodbě chudobince, odkud byla přemístěná do muzea v Uh. Brodě a měla by tam být dodnes.

Na místě staré kapličky byla v roce 1885 (1000. výročí smrti sv. Cyrila) vystavena obcí nová kaple k uctění slovanských věrozvěstů a byly do ní pořízeny nové sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Cyrila a sv. Metoděje.
7. 11. 1886byla za velké účasti místních, ale i okolních farníků a duchovních vysvěcená.

Pobožnosti se zde konávaly v neděli v oktáv sv. Jana Nepomuckého, bývaly tu zastavení průvodů v křížových dnech, průvod o Vzkříšení na Bílou sobotu, první zastavení průvodu o Božím Těle. Dodnes odtud vychází průvod dětí na jejich 1. sv. příjímání a bývají tu vítaní noví kněží.

O hodech a jarmarcích stávaly kolem této kapličky stánky jarmarečníků a kolotoče. Za kaplí bývala požární nádrž na vodu, pro případ požáru v obci.

KAMENNÝ KŘÍŽ NA HŘBITOVĚ

Na památku biskupského jubilea Jeho svatosti papeže Lva XIII. v roce 1893 zbudovala obec Nivnice, z iniciativy tehdejšího kooperátora Rudolfa Vaňka, na místním hřbitově nový kamenný kříž z milodarů farníků.
Stojí uprostřed hlavní cesty na hřbitově mezi hlavní a zadní bránou.

Zhotovil ho kamenický mistr, sochař Ant. Beck z Kroměříže.

Vysvěcen byl v neděli 22. 10. 1893 řk. duchovním P. Janem Horáčkem, v té době farář v Hor. Němčí. Kříž je zasvěcen památce Všech svatých a za duše zemřelých se u něho každoročně koná pobožnost v den jejich svátku.

Je postavený z přírodního kamene, od základu k zakončení nahoře měří 5,5 m a v prostředním kvádru je prý uložená plechová krabička se zprávou o tehdejší Nivnici.

Letopočet jeho postavení a vysvěcení je zašifrovaný v nápisu, kde velké písmena znamenají římské číslice, jejiž součet dá 1893.
PozDraVen bVĎ sVatý křÍžI ! Na tobě pněL KrIstVs Pán. PoLehČI zDe žIVota tÍžI CestoV k nebI VstaLý stan.

8 krát I = 8×1 = 8
7 krát V = 7×5 = 35
3 krát L = 3×50 = 150
2 krát C = 2×100 = 200
3 krát D = 3×500 = 1500
------------------------------
celkem 1893

V roce 1936 se začal kříž nahýbat k jihu a začala se pod ním propadat základna. Tu nechali propadnutou, kříž vyrovnali a na propadající se straně podložili.

KAPLE PANNY MARIE RŮŽENCOVÉ NA HŮRCE

V roce 1867 postavil na Hůrce neznámý dobrodinec kapličku místo po mnoho let stojícího dřevěného kříže.
Ta se, bohužel, začala bortit a farníci uspořádali sbírku na novou.

Architekt Emanuel Chaur vypracoval plány na novou kapli, větší než předchozí, která byla roku 1898 postavena na místě původní rozebrané. Postavil ji stavitel J. Málek z Uh. Brodu z kamene a pálených cihel s plechovou střechu.

V neděli 8.10.1899 byla vysvěcena a zasvěcená opět P. Marii Růžencové.
Oltář dodal akademický stolař Ladislav Červenka z Napajedel a za ním byl umístěn obraz Růžencové Panny Marie z dřívější kapličky. Kaplan P.Rudolf Vaňek dovezl z římské pouti z Benátek svítilnu, která byla zavěšená na epištolní straně oltáře.

K této kapli se každoročně konával průvod a byla sloužena mše sv. 7.10. v oktáv Růžencové P. Marie, pak sv. Floriána a sv. Isidoru.

V r. 1991 navštívili tuto kapličku doposud nevypátraní zloději. Ukradli z ní sochy sv. Floriána a sv. Isidora, svícny a obraz P.Marie.

SOCHA SV: JOSEFA

Kolem r. 1895 koupil tehdejší starosta Štěpán Smetana č. 23 pískovcovou sochu sv. Josefa, pěstouna Páně, kterou vyrobil sochař Fr. Zbořil ze Starého Města.

Dlouho stála v předsíni kostela, než byla umístěná vlevo u silnice na Korytnou a vysvěcená 12. 9. 1900.
Při opravě mostu r. 1899 byla přemístěná za tento most.

V r. 1977 se rozšiřovala silnice i s mostem a socha byla opět přemístěná dál za domy, blíže Korytné.

Na podstavci s nápisem: Svatý Josefe, oroduj za nás stojí vlastní pískovcová socha sv. Josefa, jenž drží v levé ruce kvetoucí lilii a na lokti pravé ruky chová Ježíška.

K soše se každoročně konávaly průvody o 3. neděli po velikonocích a o svátku Josefa.

KAPLE NEJSVĚTĚJŠÍ TROJCE

Stojí na východ od hřbitova na kopci Dluhošiny.
Původně zde byla Boží muka, přestavená na malou kapličku, ke které se konával průvod odpoledne ve svátek Nejsvětější Trojce. V jejím koutě stávala socha sv.Antonína, která pocházela ze starého kostela sv. Michaela Archanděla, stojícího v místech dnešního hřbitova.

Tato malá původní kaplička byla postavená z tlučenic, tj. z hlíny s plevami, napěchované do bednění. Na vrcholu měla dvojtý cyrilometodějský kříž.

V roce 1908 nebo 1912 došlo ke stavbě nové kaple v dnešní podobě nákladem obce a sbírek nivnických farníků. Přesný rok nelze, bohužel, s určitostí říci. Informace se rozchází jak v archivních dokumentech, tak současných spisech.

Je zbudovaná z kamene a pálených cihel na ploše asi 63 m2 s vchodem od západu.
Od 12. 5. 1912 je chráněná Památkovým úřadem.

KAMENNÝ KŘÍŽ U POTOKA NA UL. ZÁVODÍ

V roce 1881 byl na soukromém pozemku na ulici Brodská (v té době zde nebyla zástavba a pozemky nesly název Dolní pole) postavený dřevěný kříž z odkazu Justiny Uhrové, nivnické vdovy ze Závodí 161.
Tento dřevěný kříž tam stál do roku 1913.

V roce 1913 byl, z nadace Justiny Uhrové a sbírky farníků, postavený nový, kamenný, na 3 schodcích a kamenném základě. Zhotovil ho kamenický mistr Fr. Zbořil ze Starého Města.
Pod Kristem je nápis: Já jsem vzkříšení i život. Na zadní straně: Postaven nadací Justiny Uhrové a milodarů farníků nivnických L. P. 1913.

Byl vysvěcený 14. 9. 1913 tehdejším místním farářem P. Josefem Janíčkem.
U tohoto kříže se konávalo 1× do roka zastavení průvodu v křížové dny.

V dnešní době je kříž přemístěný na ulici Závodí u potoka.

SKYBOVA BOŽÍ MUKA

Ř.-k. památka na louce u dědiny z roku 1947.
K této stavbičce se dostaneme polní cestou od kaple Nejsvětější Trojce směrem na východ k Suché Lozi

Postavili ji manželé Skybovi na svém pozemku jako vzpomínku na jejich jediného syna Josefa Skybu, narozeného 28. 3. 1917 a tragicky zahynulého ke konci II. světové války dne 21. 4. 1945.
Byla vysvěcená v neděli odpoledne 14. 9. 1947 za velké účasti nivnických a sucholožských občanů P. Stanislavem Běhalem, nivnickým farářem a uherskobrodským děkanem.

Stavba je šestiúhelníkového tvaru z kamene a pálených cihel, bez oken, s prosklenými dveřmi.

Každý rok se k ní koná pouť okolo svátku Povýšení sv. Kříže (14.9.)

KŘÍŽ NA CESTĚ DO VINOHRADŮ

Původní byl postavený r. 1925 na obecním pozemku
a 6. 8. 1954 spadl.

Ještě téhož roku postavili občané nový, dubový, s Kristem z původního kříže. Byl vysvěcen 19. 9. 1954 administr. P. Ant. Kyselákem.

Tento kříž nahradil nový v r. 1977.

ŽELEZNÝ KŘÍŽ V ŠARANOVĚ

V neděli 23. 9. 1956 byl posvěcen železný kříž ze hřbitova na zděném podstavci, který sem převezla rodina Frant. Hurbiše, č.p. 18.

Původní kříž z r. 1922 byl vyvrácen a odstraněn při rozorávání mezí v r. 1951.

---

ŠKOLY

V současné době je v Nivnici základní škola od 1. do 9. třídy, které jsou rozděleny ve dvou budovách – dolní z roku 1900 od 1. do 5. třídy a horní z roku 1935 od 6. do 9. třídy.

Jak to vypadalo se vzděláním obyvatel Nivnice v dávných časech není moc známo. Lze předpokládat, že v době, kdy byla klášterní osadou skromné vzdělání zabezpečovali majitelé, tedy cisterciáci. V té době neexistovali učitelé jako dnes, protože číst a psát mnohdy neuměl ani panovník a tento um byl výsadou kněží a klášterů.

Nejstarší, dosud známá, zmínka je z roku 1615 o českobratrské škole, která po Bílé hoře zanikla a další v roce 1666, kdy je v úmrtní matrice záznam o smrti dítěte učitele Pavla Ostrovského.

Koncem 17. století zde už ale bezpečně byla.
10.3.1691 je v děkanské matrice záznam, kde se zdůrazňovalo,že rector, který stál v čele školy a byl podřízený faráři, bude pobírat od každého usedlíka 1/4 ječmene (18 měřic) a 4a1/2 čtvrti ovsa. Mimo to měl od obce jednu louku a přivydělával si jako varhaník, zvoněním umíráčkem, v zimě dostával za svíčky, za zpívání žáků v kostele….

Účast ve škole nebyla velká. V zimě jí bránil nedostatek obuvi a oblečení žáků a v létě pastva dobytka a polní práce.

---

Jména vedoucích učitelů (ředitelů) zdejší školy jsou známá od roku 1758.

1. Kraus František, učitel
1758 – 1770, zemřel 26.1.1770 ve 40. letech
2. Kratochvíl Leopold, učitel
1770 – 1797, zemřel 23.3.1797 ve stáří 76 let
3. Kratochvíl Jan, učitel
1797 – 1836, zemřel 18.7.1836 ve věku 76 let
4. Vachler František, učitel
1836 – 1847, zemřel 27.2.1847 ve 49 letech
5. Kubín Jan, preceptor
1847 – 1868, zemřel 13.4.1883 v Lu­hačovicích
6. Všetečka Václav, učitel
1868 – 1871
7. Opletal Jakub, 1. nadučitel
4.1.1872 – 1899
8. Řehák Josef, nadučitel v nově postavené dolní obecné škole
1900 – 1919
9. Opletal Rudolf (syn Jakuba Opletala), řídící učitel
1.9.1931 – 1939
10. Jonák Konstantin, zástupující řídícího uč.
1.3.1939 – 1.7.1939
11. Palička František, řídící učitel na dolní škole
1939 – 31.10.1953
12. Judr.Rudolf Matějíček, ředitel na horní škole
1940 – 3.11.1945
13. Ladislav Dvořák, zastupující ředitel na horní škole
3.11.1945 – 11.1.1946
14. Ant. Soustružník, ředitel na horní škole
11.1.1946 – 1. 2. 1949
15. Ladislav Dvořák, zastupující ředitel na horní škole
1.2.1949 – 2.2.1950
16. Evald Vítek, ředitel na horní škole
2.2.1950 – 31.10.1953

od 31.10.1953 se vedení dolní a horní školy slučuje jako Osmiletá střední škola pod jednoho ředitele, Edvalda Vítka, který ji vede do r.1957.

Později se přejmenovala na Základní školu J.A.Komenského.

17. Mihal Jan, ředitel….….….…­.….….1.9.1957 – 1.4.1964
18. Šebestík František, ředitel….…...1­.4.1964 – 1.9.1984
19. Hýžďal Jan, ředitel….….….…­.…...1.9.1984 – 1.9.1987
20. Talaš Josef, ředitel….….….…­.…..1.9.1987 – 1.2.1990
21. Karlík František, ředitel….….….…­.1.2.1990 – 1.9.1996
22. Talaš Josef, ředitel….….….…­.….…1.9.1996 – 1.9.2019
23. PhDr. Šárka Mikesková, ředitelka..1.9.2019 – doposud

V současné době nese název ZŠ a MŠ J. A. Komenského Nivnice, příspěvková organizace.

---

R. 1804 byla znovu vystavena škola nová na místě staré (č. p. 180). Tato nová, jednotřídní škola s bytem učitele byla v užívání do roku 1899, kdy po přístavbách a opravách (r.1853 a 1892) nevyhovovala a musela být nahrazena novou budovou.

V záznamu ve školním archivu v Martik der Wiederholungs Schuler (matrika opakovací školy) z roku 1806 se dočítáme, že ji navštěvovalo 5 hochů a 12 děvčat narozených v r. 1794 a z těchto 17 všichni nedochodili celých 6 let docházky. U jednoho je poznámka voják (Soldat), u 2 vystěhoval se (ausgewandert) a pouze u 2 s vysvědčením (mit Attest).
V pozdějších letech se u děvčat také objevuje poznámka – provdána (verheurathet, verehelicht).
Do školy samozřejmě chodily i mladší děti od 6 do 12 let, které jsou zapsány v Matrik der Niwnitzer Schuljugend (matrika nivnické školní mládeže) a v r. 1808 ji navštěvuje 9 hochů a 14 děvčat.

Žáci se učili čtení, psaní, počtům a náboženství. Děti od 12 let navštěvovaly tzv.opakovací školu, protože v neděli bylo opakování učiva.
Ani v této době nebyla docházka do školy valná. Čím byli starší, tím více vynechávali. Ve 4. roce školní docházky nalézáme u některých 180 zameškaných půl dnů a někteří v 6. roce docházky nechodili vůbec.

Obě školní matriky byly psané německy, začaly r. 1806 a jedna skončila 1868 , druhá r. 1869.

Platy učitelů z této doby: ročně dostával 26 měřic rži, 1 zl. 5 krejcarů za každého žáka a bezplatné užívání některých obecních pozemků.
Učiteli pomáhali preceptoři a ti si ročně vydělali 24 rýnských stříbra a stravu u rectora.

Ve školním roce 1872/73 bylo zapsáno 235 žáků.
V roce 1892/93 byla škola čtyřtřídní s 326 žáky.

Budova školy ani po přístavbách nestačila, proto obec roku 1882 pronajala prostory v hostinci Mayera z Uh. Brodu na třídu a byt učitele. Protože měly společnou chodbu, vlevo vchod do třídy a bytu učitele, vpravo do hospody, odkoupila obec r. 1885 hospodu i s pozemky za 7 000 zl. a přestěhovala sem obecní hostinec z čísla 177 (dnes zeleň s orientačními cedulemi na náměstí). Budova č. 177 sloužila jako učírna do roku 1925 současně se starou budovou č. 180.

Žáků přibývalo a zase se musela řešit otázka rozšíření školy. O stavbě nové školní budovy se mluvilo od r. 1860 do 1899, ale vždy ze stavby sešlo a hledalo se pouze náhradní řešení.
Nakonec obec pronajala pozemky a vybrala nájem na 12 let dopředu od továrníka K. Maya z Uh. Ostrohu, čímž získala peníze a započalo se se stavbou nové budovy (dnešní dolní škola).
Budova nové školy byla otevřená 18. 9. 1900 a dostala název Jubilejní škola císaře a krále Fr. Josefa I.

Nová budova stačila pouze 2 roky a znovu se začalo vyučovat i ve staré na č. 180 a v pomocné učírně na č. 177, která byla r. 1885 předělaná z obecní hospody. Žáci se učili celkem ve 3 budovách.
I když v r. 1907 bylo k budově obecní dolní školy přistavěno nové křídlo o 2 třídách, zase to nestačilo.

Ve školním roce 1908/09 měla škola 519 žáků.

V roce 1900 bylo poprvé ve škole zavedeno vyučování ženským ručním pracem.

1.8.1927 dalo ministerstvo školství a národní osvěty souhlas se zřízením dvoutřídní Živnostenské školy pokračovací, která zde byla 9 let s počtem žáků kolem 30. Když počet živností v Nivnici klesl z 12 na 6, byla tato škola 11.7.1935 zru­šena.

Od roku 1920 se znovu jednalo o stavbě nové školní budovy. Základní kámen k ní byl položen 7. 3. 1935 k výročí narození prezidenta republiky T. G. Masaryka v bývalé zamanské zahradě. Dvoupatrová stavba byla dokončená během 5 měsíců včetně vnitřního vybavení. V září 1935 už proběhlo zahájení vyučování v nové měšťanské škole (dnešní horní škola), která měla povoleno užívat název Komenského měšťanská škola. Začali ji navštěvovat i žáci z Korytné a Suché Lozi. Od roku 1951 sem přestávají chodit sucholožané a začíná 106 žáků z Dol.Němcí.

Od r. 1935 má Nivnice 2 školy: obecnou (dnes dolní) školu z roku 1900 a měšťanskou (dnes horní), které vedli samostatní ředitelé.

30.10.1935 po­volilo ministerstvo zemědělství zřídit při měšťanské škole také Lidovou školu zemědělskou, ve které učili stejní učitelé jako na měšťanské škole. Na dvouleté studium bylo zapsáno 90 žáků. Vyučovalo se 2× týdně.
Tato zemědělská škola byla k 1.9.1953 zru­šená.
V roce 1954 byla zřízená Zimní škola zemědělské mládeže se 17 žáky. Vyučování neprobíhalo v prostorách školy, ale byla jim vyhrazená místnost na JZD (zěmědělské družstvo).

Obě školní budovy byly značně poškozené průchodem fronty ve II. světové válce. Vyučování bránil i nedostatek učitelů po válce, přesto bylo zahájeno provizorní vyučování 23.5.1945.

Obecná (dolní) škola sloužila za II. svět. války jako lazaret, kanceláře a sklad RA. Zeď od kostela byla proražená granátem, byla vybita všechna okna, poškozená krytina i nábytek. Úřední spisy a archiv školy byl z větší části zničen.

Po válce chodí do nivnické školy i děti z Hor. Němčí, Slavkova, Korytné a Suché Lozi.

V roce 1950 nese měšťanská (horní) škola název Komenského střední škola. Má 34 místností a část budovy je dosud neopravená po válce. Nejnaléhavější je oprava vchodu do budovy, kde klesla část zdiva.

9.10.1950 bylo na Komenského střední škole zahájeno školní stravování obědem všech žáků, který tehdy stál 5,–Kč.

1. 9. 1953 nabyl účinnosti nový školský zákon, kdy se obě školy (obecní a měšťanská střední) sloučily pod jedno vedení s názvem Osmiletá střední škola. Také náboženství přestalo být klasifikovaným předmětem.

Osm let po válce proběhla velká rekonstrukce horní školy a v roce 1992 byla slavnostně otevřená nová přístavba, která jí vtiskla současnou podobu.

Také dolní škola prošla průběžnou modernizací a celkovou generální opravou (1967 – 1970), při které byl mimo jiné přemístěn vchod do budovy. V těchto letech se vyučovalo pouze na horní škole.

Vloženo: 30.06. 2007, 15:51 :: Jin.Sli :: Trvalý odkaz :: Článek zobrazen 11590