KORUNA RYTÍŘSTVA
…
nezralý hoch s bázní v očích v katedrále ano říká,
statná, snědá jeho choť se na něj svrchu dívá,
běžná to podívaná v této době,
neberou se z lásky, nýbrž majetky jdou k sobě
chce ji mít rád, hledá zalíbení, dokonce na kolenou klečí,
hysterka vedle něj dupe, vříská a bere ho ztečí,
znechucen odjíždí hledat jiné radovánky,
střídá taktiku boje, slova i líbánky
krásný jak Adonis, ženami milovaný,
kam vkročí, vody rozvíří, všude je obdivovaný,
řídí Soudy lásky, dívky vzdychají,
v pozdním večeru mu k nohám padají
tu už koně žene přes půl světa dál,
nemá nikde stání tento mocný král,
oblíbený a žádaný náš král cizinec,
bez něho a bez Boha nejde vyřídit žádnou věc
kuje pikle, intriky spřádá,
papež i císař si ho často žádá,
třeskne kov o kov, válečná vřava se valí,
do bitvy hotovost vede, všichni jsou boje znalí
království české, že proslavil, nikdo nevidí,
malost šlechty co si závidí a krále nenávidí,
v míru si žijí za jeho vlády,
navzájem se aspoň perou a hledají vády
ne vše je v naší moci, jak určil osud, není mu pomoci,
najednou se vladař náš ocitá v noci,
osudný den, prohraná bitva, jaké to vnuknutí,
do boje smrti vstříc, toť jeho rozhodnutí
…Jan Lucemburský