NIVNICE V MAPÁCH
článek vydaný v Nivnických novinách 5/2017
NIVNICE V MAPÁCH
Už pravěcí lidé si načrtávali krajinu a zakreslovali záchytné body oblastí, kterými procházeli a byla-li něčím zajímavá, např. výskytem hojnosti potravy, a to jak na stěny jeskyní, kamenné desky nebo třeba mamutí kly. Od těchto primitivních prehistorických mapek po současné satelitní, digitalizované a velmi podrobné mapy celého světa musel člověk ujít velmi dlouhou cestu poznání a pochopení zákonitostí přírody, od matematiky přes astronomii až po víru, že Země není placatá.
Bylo nakresleno již mnoho územních celků a map zámořských cest, začaly vznikat první atlasy, ale „srdce Evropy“ stále nikdo nezakreslil. Zatímco Čechy se mapy dočkaly v roce 1518, Morava stále čekala na svého „kartografa“.
Stal se jím císařský matematik a lékař Paulus Fabricius, který Moravu několikrát sám procestoval a roku 1569 své dílo vydal. Cesty Moravou ho asi nezavedly do Nivnice a jejího okolí, kterou do mapy neuvedl, ale možná ji nezachytil schválně, aby nezpůsobil, jak sám napsal „více temného zmatku“, když zakreslí každou vesnici.
Tento nedostatek napravil rodák Jan Amos Komenský. S úmyslem sepsat
dějiny Moravy shromažďoval několik let náčrtky a mapky, které pořizoval
sám na svých cestách nebo podle podrobného vyprávění lidí, které
potkával.
Spory s císařem o rovnoprávné uznání nekatolických
náboženství přerostly v třicet let trvající válečný stav a
naděje evangelíků na toleranci postupně zanikala, přesto Komenský stále
věřil, že „vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide
český“ a usilovně pracoval na své mapě Moravy, kde pečlivě zachycoval
každý brod či most přes řeku, každý vojensky strategický bod
s nadějí, že mapu použijí dánská vojska v bojích proti
císaři.
Vycházel z Fabriciovy mapy Moravy a díky velké přesnosti a podrobnosti, kterou Komenský zachytil, se vydávala ještě více než 100 následujících let pod různými názvy.
Komenský se v některých případech podepisuje jako Nivnický a od roku 1624, kdy byla poprvé vydána Komenského mapa, svět ví, kde se Nivnice nachází.
A objevuje se i na následující mapě Moravy, kterou na císařův rozkaz zpracoval vojenský inženýr Jan Kryštof Müller a která byla vydána v roce 1716.
I když Jan Müller zpracovával mapy na základě vojenských požadavků, ještě přesněji zakresloval cesty a cestičky, vodní toky, aj., vznikl brzy nový požadavek od armády na daleko podrobnější zachycení krajiny. V letech 1764 – 1783 se na příkaz Marie Terezie rozjeli vojenští důstojníci po Habsburské monarchii a jednotlivé listy Müllerovy mapy důkladněji rozpracovali, Moravu dokončili již v roce 1768. Tento počin známe pod názvem I. vojenské mapování a části katastru Nivnice jsou zde zachyceny na čtyřech listech, kde na jednom takovém listu je zobrazeno asi 200 km2. Daný úsek zakreslovali přímo v terénu bez vyměřování a jiných k tomu potřebných výpočtů. Přestože se kreslilo od oka a jednotlivé listy mnohdy na sebe nenavazují, mají pro nás nesmírnou historickou hodnotu.
Při bližším prozkoumání dané mapy vidíme, že na nivnickém kotáru bylo pět rybníků, dnes zaniklých. Na současné turistické mapě Nivnice, v západní části, mezi Lipinským a Topolovským potůčkem je pole s názvem Rybník, tam byl jeden. Druhý se nacházel na Podohradí vlevo mezi fotbalovým hřištěm a Lineou a další dva vpravo pod Dluhošinami. Podle ústního podání starších lidí se těmto místům dříve říkalo „Na rybníčkoch.“ Poslední vodní plochu zakreslil jeden z důstojníků na pozemcích dnešní ulice V Sadě. Nejsem si jistá, zda se jedná o rybník nebo nějakou nádrž k mlýnu, který zde stával.
Od roku 1752, kdy farář Josef Špluchovský vysvětil nový kostel Sv. Andělů strážných, má Nivnice kostely dva a oba jsou zaneseny i v mapě I. vojenského mapování. Kostel Sv. Michala stojící na dnešním hřbitově byl rozebrán až v roce 1822. Z mapy nemůžeme podle kresby posuzovat velikost nebo význam daných kostelů. Každý je na jiné kartě, které kreslili různí lidé, z nichž každý volil rozdílné znázornění.
Z původních zmapovaných křížů už nestojí žádný. Oba kříže v Dolním poli zanikly stejně jako Boží muka u cesty na Korytnou, kříž na Hůrce nahradila kaplička Panny Marie Růžencové a ostatní vystřídaly nové. Pouze místo dnešní kaple Nejsvětější Trojce bylo i v letech 1764 – 68 určeno pro podobnou sakrální stavbu, menší a možná i nesoucí stejné pojmenování.
A právě pojmenování a jména tratí se nám dochovaly do dnešních dnů. Vinná réva se v Nivnici už nevysazuje, jak lze vyčíst z mapy, ale název Vinohrady užíváme dodnes. Naproti vinohradské chatové kolonii býval Podčupský mlýn, znázorněný paprskovým kolečkem, po kterém nám zůstala lokace místa – Čupák a přezdívky potomků majitelů daného mlýna – Čupáci.
Součástí mapy I. vojenského mapování bylo i sčítání obyvatel a koní. Nesmíme ale chápat sčítání z pohledu dnešní doby. Počítali se pouze „hlavy usedlostí“, tj. ti kteří byli odpovědní za rodinu a odvody daní. Počet obyvatel nám tedy spíše ukazuje počet domů. V letech 1764 – 68 k Nivnici patřil i Volenov a v obou bylo 135 sedláků, 133 domkařů, tj. asi 268 domů a 102 koní.
Přibližně stejný počet lidí a ráz si uchovávala naše obec až do vzniku republiky. Domy táhnoucí se ve dvou protilehlých řadách, uprostřed nedlážděná, za deště bahnitá, náves, které dominoval kostel.
Vojenská mapování byly celkem tři a mezi nimi jedno vyměřování polí
a domů pro přesnější odvod daní. Císař František I. chtěl spravedlivě
vyměřit pozemkové daně podle velikosti a výnosu pozemků, proto v roce
1817 vydal patent o dani pozemkové a měření půdy, na jehož
základě vznikly první mapy na území Rakouského císařství podle
přesných geodetických měřeních. Tento velmi zajímavý soubor údajů
o půdě se jmenuje Stabilní katastr. I když původní záměr,
výpočet daní podle čistého výnosu, brzy pozbyl svůj význam, jako základ
katastrálních map slouží dodnes.
Kopie map Stabilního katastru určených k archivaci se nazývá
Císařské otisky a kopie přizpůsobené k užívání v terénu,
tj. rozstříhané a podlepené k ohýbání, známe pod názvem
Indikační skici.
Toto mimořádné dílo, kde jsou v každé trati polí jmenovitě vypsáni držitelé nás také informuje o obyvatelích všech 214 domů, kteří v roce 1827 v Nivnici bydleli a je přístupné na internetu. Na stránkách http://www.mza.cz/indikacniskici/ si vyhledáte obec, která Vás zajímá a kliknutím na lupu vpravo se otevře mapa vybrané lokality. Potom už jenom zvětšujete a posunujete na údaje, které jsou středem vašeho zájmu.
mapa: I. vojenské mapování 1764–1768
mapa: Císařské otisky 1827
zdroj:
-http://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/pohledy/archiv.html
-http://oldmaps.geolab.cz/
-1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State
Archive/Military Archive, Vienna
-Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně
- http://www.geolab.cz
-Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz